1
JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH PEDAGOGICKÁ FAKULTA
KATEDRA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU
DIPLOMOVÁ PRÁCE
Vývoj herního stylu ve stolním tenisu v souvislosti s rozvojem materiálu
Autor: Martina Mikolášková
Vedoucí práce: doc. PaedDr. Zdeněk Šebrle, CSc.
Oponent práce: PaedDr. Jaroslava Tenglová
Obor: Biologie a tělesná výchova pro střední školy
České Budějovice, duben 2009
2
B.A. THESIS
titled
Evolution of table tenis gaming style in respect of material
development
Author : Martina Mikolášková
Supervisor : doc. PaedDr. Zdeněk Šebrle, CSc.
Field of Study : Physical Education and Sport
in České Budějovice, 2009
3
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že v souladu s 7 § 47 b zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění
souhlasím se zveřejněním své diplomové práce, a to v nezkrácené podobě elektronickou
cestou ve veřejně přístupné části databáze STAG provozované Jihočeskou univerzitou
v Českých Budějovicích na jejích internetových stránkách.
Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně a použila pramenů,
které cituji a uvádím v přiložené bibliografii.
……………………………………
V Českých Budějovicích 25.4. 2009 Martina Mikolášková
4
PODĚKOVÁNÍ
Tímto bych chtěla poděkovat doc. PaedDr. Zdeňku Šebrlemu, CSc. za odbornou pomoc
při vedení této diplomové práce.
5
Bibliografická identifikace
Název diplomové práce: Vývoj herního stylu stolního tenisu v souvislosti s rozvojem
materiálu
Pracoviště: KTVS PF JU
Autor: Martina Mikolášková
Studijní obor: Biologie – tělesná výchova pro střední školu
Vedoucí práce: doc. PaedDr. Zdeněk Šebrle, CSc.
Rok obhajoby: 2009
Anotace: Předkládaná práce má zachytit vývoj herního materiálu ve stolním tenisu a
jeho vliv na rozvoj techniky jednotlivých úderů a herního stylu. Jako v jiném sportu i
zde se předpokládá vzájemná propojenost a podmíněnost rozvoje těchto dvou aspektů.
Práce mapuje jednotlivá vývojová období stolního tenisu a následně rozebírá
materiálové vybavení (pálka, míček, stůl, oblečení)od vzniku stolního tenisu po
současnost a změny jejich parametrů v souvislosti se změnami pravidel v průběhu
vývoje.
Klíčová slova: pálka, potahy, dřevo, míček, herní styl
Cizojazyčné resumé (Abstrakt): The aim of the thesis being presented is to take down
the development of table tennis and its impact on particular hit and gaming style
techniques. Like in other sports, even in this field the reciprocal interconnection and
conditional nature of these two aspects is considered to be present. The thesis maps out
the individual developmental stages in table tennis and, subsequently, to explicate the
material equipment (paddle, ball, tale, outfit) from the beginning of table tennis to the
present and to analyze changes of their parameters in respect of changes to the rules
during the development.
Key Words: paddle, coat, wood, ball, game styl
6
OBSAH
1 Úvod ……………………………………………………………………………………………………………… 7
2 Metodologie …………………………………………………………………………………………………… 9
2.1 Cíl a úkoly práce ……………………………………………………………………………………… 9
2.2 Metody práce …………………………………………………………………………………………… 9
2.3 Rozbor literatury a přehled dosavadních poznatků o tématu …………………… 10
3 Vývojová období herního materiálu a stylu hry …………………………………………….. 11
3.1 Období dřevěné rakety (1884 – 1926) ……………………………………………………… 11
3.2 Období rakety s gumou (1927 – 1951) …………………………………………………….. 12
3.3 Období rakety s houbou, tzv. „japonské období“ ( 1952- 1959) ………………… 13
3.4 Období sendvičové rakety (1959 – 1969) …………………………………………………. 13
3.5 Období účinných druhů raket (1970 – dnes) ……………………………………………. 14
4 Materiální vybavení ……………………………………………………………………………………… 15
4.1 Pálka ……………………………………………………………………………………………………… 15
4.1.1 Pálka a její vývoj ……………………………………………………………………………… 15
4.1.2 Charakteristika současné pálky – І. dřevo ………………………………………… 16
4.1.3 Charakteristika současné pálky – ІІ. Potahy ……………………………………… 18
4.1.3.1 Potahy s houbovým podkladem ………………………………………………….. 18
4.1.3.2 Potahy bez houbového podkladu ………………………………………………… 19
4.1.3.3 Charakteristika a srovnání jednotlivých typů potahů obecně podle
jejich vlastností …………………………………………………………………………………….. 20
4.1.3.4 Jak si vybrat dřevo a potahy ………………………………………………………. 22
4.2 Míček …………………………………………………………………………………………………….. 25
4.2.1 Rotace míčku …………………………………………………………………………………… 26
4.3 Stůl ………………………………………………………………………………………………………… 28
4.4 Síťka ……………………………………………………………………………………………………… 28
4.5 Oblečení ………………………………………………………………………………………………… 29
5 Herní styl …………………………………………………………………………………………………….. 30
5.1 Vývoj herního stylu ………………………………………………………………………………… 31
5.2 Dělení herních stylů ……………………………………………………………………………….. 32
5.2.1 Rozdělení úderů ………………………………………………………………………………. 34
5.2.1.1 Podání ………………………………………………………………………………………. 35
5.2.1.2 Základní údery ………………………………………………………………………….. 37
5.2.1.3 Útočné údery (lift, flip, topspin, drajv, smeč) ………………………………. 38
5.2.1.4 Obranné údery ………………………………………………………………………….. 45
5.2.1.5 Protiútočné údery ……………………………………………………………………… 47
5.2.1.6 Zkrácené údery …………………………………………………………………………. 49
6 Příklady hráčů stolního tenisu představující různý herní styl ………………………… 51
7 Tabulkové porovnání herního materiálu hráčů Jihočeského kraje …………………. 58
8 Závěr …………………………………………………………………………………………………………… 64
9 SEZNAM LITERATURY …………………………………………………………………………….. 65
7
1 Úvod
Pro svou diplomovou práci jsem si vybrala problematiku stolního tenisu. Je to
sportovní odvětví, ke kterému mám velice blízký vztah. Závodně hraji stolní tenis od
dětství, v žákovských a dorosteneckých kategoriích jsem patřila mezi nejlepší jihočeské
hráčky. V roce 1997 jsem zvítězila na krajských přeborech mladších žákyň a jako jediná
reprezentovala Jihočeský kraj na Mistrovství republiky v Liberci. Asi největšího
úspěchu jsem dosáhla ziskem stříbrné medaile na Mistrovství republiky Asociace
školních sportovních družstev v Hodoníně v roce 2000. V současné době hraji za
družstvo Jiskra Bechyně Jihočeskou divizi žen.
Ke stolnímu tenisu mě podobně jako starší sestru přivedl otec, který patřil
v mládežnických kategoriích v 70.letech mezi československou špičku, později hrál
2.ligu za Škodu České Budějovice a ještě dnes hraje za Jiskru Bechyně divizi mužů.
Měla jsem tedy možnost využívat jeho zkušeností při učení a tréninku základních úderů.
Také jsem postupně pronikala do tajů stolnětenisové alchymie různých typů potahů
pálek, jejich lepení a souvislostí s herními styly a taktikou hry , která se od různých
druhů materiálu postupně odvíjela.
Stolní tenis patří mezi sporty s největšími rozdíly mezi amatérským a soutěžním
způsobem hry. A to nejen v oblasti těch nejvyšších sfér, tedy mezinárodní nebo
špičkové domácí úrovně, kde se tato skutečnost samozřejmě předpokládá, ale i v těch
soutěžích nejnižších, jakými jsou různé stupně regionálních přeborů. Všude tam jsou
hráči, kteří využívají moderních materiálů, různých druhů dřev a potahů, proti nimž
nezasvěcený laik nemá žádnou šanci.
Vzhledem ke snahám o větší popularizaci a komercionalizaci stolního tenisu
v posledním desetiletí pak vývoj nových materiálů začal být až kontraproduktivní. Tyto
snahy se projevovaly v posledních letech například větším zařazením turnajů a zápasů
na obrazovky televize, což samozřejmě přineslo tlak na vyšší dramatičnost zápasů, ale
současně větší přehlednost hry pro širokou laickou veřejnost. Výsledkem byly revoluční
změny pravidel (sety hrané do 11 bodů, střídání podání po dvou bodech, zvětšení
průměru míčků, nutnost barevného odlišení potahů atd.). Patří sem také neustálé
průběžné korigování povolených potahů hlavně v oblasti vývoje tzv. trávy a dále i
zpřísnění pravidla pro nadhazování podání, aby divák mohl jak na televizní obrazovce,
tak i přímo ve velkých sportovních halách sledovat napínavé souboje plné dlouhých
výměn, technických úderů i prudkých smečů. Aby o výsledku hry nerozhodoval pro
8
soupeře (a diváka) pouze neznámý materiál, či faleš skrytého nadhozu při podání, ale
především to, co by mělo být základem stolního tenisu : rychlost, postřeh, chytrost a
fyzická příprava hráčů.
Již zmíněná komercionalizace samozřejmě tento sport značně zasáhla. Veliké
množství světových firem se přetahuje o stolnětenisový trh, který je téměř nenasytný.
Soustavné opotřebovávání potahů, míčků, neustálý vývoj nových typů stolů, dřev na
pálku, dokonce i móda v oblasti sportovního oblečení a obutí přináší úspěšným firmám
obrovské zisky. Přesto zůstává stolní tenis i pro začátečníky poměrně finančně
dostupným sportem. Větším problémem se v poslední době stávají herny na stolní
tenis. Jen málokterý oddíl v České republice si může finančně dovolit hernu se stále
postavenými stoly. Ovšem největším problémem současného stolního tenisu je
nedostatek kvalitních a obětavých trenérů a funkcionářů. Jakožto tzv. malý sport nemá
stolní tenis příliš zdrojů na jejich zaplacení, a tak většina všední mravenčí práce spočívá
na nadšencích většinou z řad rodičů.
Stolní tenis přitom patří mezi nejnáročnější sporty na zvládnutí techniky úderů
v součinnosti s rychlostí a fyzickou kondicí. V oblasti vrcholového sportu to znamená
mnohdy neuvěřitelné časové i fyzické objemy tréninkové přípravy špičkových hráčů.
Na druhou stranu je to sport, který se dá na solidní úrovni hrát do vysokého věku, což
dokazují stále populárnější turnaje veteránů, které vedle své společenské funkce přináší
často výborné sportovní výkony.
Moje práce při konkrétním rozboru vývoje materiálu v návaznosti na rozvoj
různých herních stylů vychází ze situace v jižních Čechách, které až na výjimky patří ke
sportovně nejchudším krajům v České republice. Nejinak je tomu i ve stolním tenisu,
kde můžeme tradičním českým baštám (Praha, severní Morava) jen závidět.
V současnosti najdeme v jižních Čechách jen 2 stálé herny odpovídajících parametrů
(Orel České Budějovice a Prachatice). Pouze jediné jihočeské družstvo mužů
(Prachatice) působí v 2. lize, v soutěži žen tuto soutěž žádný jihočeský oddíl současnosti
není schopen udržet déle než rok a v celém kraji působí pouze 6 družstev žen. Podobně
špatná je situace v oblasti mládeže. Krajské soutěže mají nízkou úroveň, chybí
tréninková centra s kvalitními trenéry, ale hlavně prostředky na fungování těchto
středisek. Talentovaní jednotlivci se tak příliš brzy dostávají na rozcestí své další
kariéry. Buď musí v raném věku volit přestup do jiných mimokrajských oddílů se všemi
negativními prvky tohoto kroku (odchod od rodiny, vytržení ze školního kolektivu atd.),
9
nebo se smířit se zpomalením či dokonce zastavením herního růstu. Ale to už by bylo
téma na jinou práci.
2 Metodologie
2.1 Cíl a úkoly práce
Cílem mé práce je zachytit vývoj herního materiálu od vzniku stolního tenisu po
současnost. Zaměřuji se na popis dřeva a potahů pálky a v souvislosti s jejich
vývojem popisuji vývoj herního stylu. Úkolem bylo rozebrat a charakterizovat herní
materiál a jednotlivé herní styly v různých časových etapách a vystihnout jejich
vývojové změny.
2.2 Metody práce
Termín metoda pochází z řeckého slova methodos, což v překladu znamená „cesta
za něčím“, nebo nějaký „postup“. Metodu práce lze charakterizovat tedy jako záměrný
postup či cestu k dosažení určitého cíle, kdy se něco pozná nebo vyřeší. Obvykle
metoda zahrnuje celý komplex různých poznávacích postupů a praktických operací,
které směřují k získání poznatků. V pedagogice termín vědecká metoda znamená
„systém základních postupů a způsobů výzkumu odpovídajících předmětu a úkolům
pedagogické vědy.“1
Při vytváření vědecké práce se setkáváme s různými druhy metod. Záleží na tom,
na jakém typu vědecké práce pracujeme. Zda se jedná o práci výzkumnou, kdy si
stanovíme na začátku nějakou hypotézu a cílem je ji potvrdit či vyvrátit, zda se jedná o
práci čistě praktickou nebo zda je ryze teoretické povahy.
Struktura mé práce na téma „Historický vývoj herního stylu v souvislosti
s vývojem herního materiálu“ je teoretické povahy. Nejčastějšími metodami, které jsem
při zpracování tohoto tématu používala, byly metody teoretické a historické metody.
Mezi teoretické metody obecně patří analýza, syntéza, indukce, dedukce. Vlastní
získávání informací a faktů na dané téma bylo prováděno metodou obsahové analýzy
primárních podkladů. Získané podklady jsem rozložila na jednotlivé části, vyhledala a
poznamenala si každou zmínku, jež se týkala mého tématu, rozebrala jsem jednotlivé
1 Skalková at al. (1983). Úvod do metodologie a metod pedagogického výzkumu. Praha: SPN, s. 21.
10
informace a po té je opětovně spojovala do smysluplného celku. Opětovné spojení
jednotlivostí v celek se nazývá syntéza.
Jelikož jsem se snažila postihnout vývoj na dané téma od historie po současnost,
čerpala jsem údaje z archivních záznamů, z kronik oddílů a často sekundárních
pramenů, jako jsou novinové zprávy. Přímou metodou jsem získala informace, které
byly v těchto pramenech přímo a jednoznačně obsaženy. Sledovala jsem události tak,
jak po sobě následovaly s paralelním průběhem historického procesu. Tato metoda se
nazývá metoda progresivní s diachronním přístupem. Dále při porovnání jednotlivých
vývojových období jsem postupovala metodou historicko – srovnávací (komparativní).
Mnohdy jsem využila vlastních zkušeností, postřehů a poznatků ze světa stolního tenisu,
kterých jsem nabyla při své již víc jak desetileté závodní kariéře. V závěru jsem se
pomocí biografické metody pokusila charakterizovat jednotlivá období a styly hry
prostřednictvím poznatků o životě a úspěších jednotlivých hráčů.
2.3 Rozbor literatury a přehled dosavadních poznatků o tématu
Podobně jako celý stolní tenis zůstává ve stínu jiných, mnohem rozšířenějších a
populárnějších sportů (kopaná, košíková, tenis atd.), také odborné publikace zabývající
se vývojem tohoto sportovního odvětví v naší zemi jsou kvantitativně i kvalitativně
velice chudé. Situace se začíná postupně zlepšovat v posledních pěti letech, kdy vychází
(v roce 2005) nejrozsáhlejší publikace mapující 80 let od vzniku stolního tenisu
v Československu (V.Slobodzian : 80 let československého stolního tenisu), na které se
kromě uvedeného autora podíleli i další odborníci, trenéři, funkcionáři a pamětníci
minulých let. Změny ve vývoji materiálu, a tím i nové pohledy na styl a taktiku hry,
přinášejí neustále nové nároky na metodiku tréninkového procesu, které se složitě
aktualizují do odborné literatury. Významnou roli v této oblasti hraje v poslední době
časopis Stolní tenis, v němž se kromě aktuálních informací o výsledcích ze
stolnětenisových soutěží všech typů a věkových kategorií pravidelně objevují odborné
statě a rozbory předních trenérů a metodiků.
11
3 Vývojová období herního materiálu a stylu hry
Po obrovském rozmachu pingpongu na konci 19. století docházelo ke ztrátě
popularity a postupnému úpadku tohoto oblíbeného sportu. Jelikož atraktivita
sportovního odvětví i výkonnost jedince se vždy odvíjí od kvality materiálního
vybavení a herních podmínek, i ve stolním tenisu nedocházelo k dalšímu rozvoji bez
pokroků ve vývoji pálky (tj. dřeva, potahů) a míčku. „Technika stolního tenisu zůstávala
na stejné úrovni, každý jednotlivec, který měl dobrý zrak, aby mohl dřevěnou pálkou
pinkat celuloidový míček přes síť, dosáhl nejvyšší možné úrovně. S náčiním, které se
tehdy používalo, nebylo možno zlepšit kontrolu úderů.“2
Demetrovič ve své knize „Stolný tenis“ z roku 1984 rozděluje vývoj stolního tenisu do
5 období:
1) Období dřevěné rakety
2) Období rakety s gumou
3) Období rakety s houbou
4) Období sendvičové rakety
5) Období účinných druhů raket
3.1 Období dřevěné rakety (1884 – 1926)
První zmínky o stolním tenisu sahají do roku 1881, kdy se jako pálky používala
víka od krabic na doutníky, míček se vyrobil z korkové zátky od vína a pinkalo se přes
řadu knih, která nahrazovala síťku. V této době byl stolní tenis jen jakýmsi hraním,
kterým si hráči lawn tenisu krátili chvíle v zimním období, kdy venkovní antukové a
travnaté kurty nebyly uzpůsobeny hře. Až inženýr James Gibb dal stolnímu tenisu
charakter závodního sportu. Místo řady knih začal používat jako síťku strunu a ohraničil
hru počítáním do 21 bodů. Jeho největší zásluhou je zavedení celuloidového míčku,
který roku 1890 přivezl do Anglie z obchodní cesty po Americe. Tento míček, nalezený
mezi dětskými hračkami, se záhy ukázal jako nejvhodnější pro vznikající sport a hrálo
se s ním hned první mistrovství Londýna. Do této doby se kromě korkového míčku
2 Slobodzian, V. (2005). 80 let československého stolního tenisu. Praha: Spozia, s.147.
12
používal gumový míček různé velikosti, ale Gibbův celuloidový míček byl největším
přínosem pro stolní tenis, což dokazuje jeho používání dodnes.
První používané dřevěné rakety připomínaly rakety tenisové, které si hráči nechali
potáhnout pergamenem, tzv. Banjo rakety. Od tvrdé a dřevěné pálky se míček hlučně
odrážel a nebylo možné ho příliš usměrňovat. Roku 1902 přišel Angličan E. C. Goode
s dalším krokem ve stupni vývoje rakety, jenž se ale ukázal progresivní pro další vývoj
hry až o 20 let později. Good se nechal inspirovat podobou pryžové podložky u
bankovní přepážky a svou raketu nechal potáhnout vroubkovanou gumou. Jeho objevu
se v té době nedostalo uznání. Pro konzervativní zastánce dřevěné rakety to byla velká
změna, která znamenala i změnu provedení úderů a stylu hry, a tak s odůvodněním, že
tento potah kazí hru, žádali zákaz používání gumového potahu.
3.2 Období rakety s gumou (1927 – 1951)
“ Po MS v Londýně však vroubkovaná guma vyhrála na celé čáře a měla zásluhu
na vzniku širokého úderového rejstříku spodních a horních rotací.“3 Guma umožňovala
udělovat rotace míčku, přispěla k rozvoji herního stylu, přinesla nové možnosti
v úderové technice, byla jakýmsi přiblížením se k pozdějšímu japonskému topspinu.
Vytahované údery, liftované forhendy, celá řada drajvů, čopy a jiné údery, při kterých
se hráči snažili využít rotaci míčku, vyžadovaly daleko větší fyzické úsilí. Hra se stávala
pestřejší, náročnější a dynamičtější. Tón technice udávali především Maďaři a
Angličané. Herní styl již nebyl jednotvárný, díky širší škále úderů se začal různit u
jednotlivých hráčů. Projevovala se také fyzická vybavenost hráčů. Někteří hráči si
libovali v pomalejší obranné hře, jiní se stali rychlými útočníky a někteří přinesli do hry
kombinaci obrany s útočnými údery. Typickým představitelem technického hráče
s gumovou raketou byl Maďar Férenc Sidó.
Ve 30. letech výrazně převládal obranný styl hry, kdy hráči vyčkávali na chybu
soupeře. Hra se tak stávala dlouhá a nezáživná. Tomu zabránila a nasměrovala hru
dalšímu vývoji úprava pravidel v roce 1937. Nejen že došlo ke snížení síťky téměř o 2
cm, ale zavedl se časový limit na 20 minut, který urychlil hru a nutil hráče do
útočnějšího pojetí hry. Tyto změny pravidel umožnily nástup útočné techniky.V této
době zářil nejvíce československý hráč Bohumil Váňa, který stál 10 let v čele světového
3 Slobodzian, V. (2005). 80 let československého stolního tenisu. Praha: Spozia, s.147.
13
stolního tenisu a svou dynamickou hrou byl považován za předchůdce japonského
útoku. Toto období se stalo nejúspěšnějším v historii československého stolního tenisu.
3.3 Období rakety s houbou, tzv. „japonské období“ ( 1952- 1959)
50.léta se stala díky nástupu houby revolucí ve stolním tenisu. Japonci představili
na MS 1952 v Bombaji nový silný měkký potah, čímž překvapili a zaskočili zbytek
světa tak, že dosud neznámý Japonec Hirodži Satoh se stal mistrem světa bez jediné
porážky. Nejvíce hráče překvapilo, že náraz míčku na pálku nebyl vůbec slyšet. Míčky
se odrážely rychle a s velkou rotací a i výborní světoví hráči se těžko bránili takovýmto
úderům. Jako každá novinka, tak i houba měla své příznivce i odpůrce. Odpůrci se
dožadovali zákazu tohoto materiálu, ale naštěstí pro další vývoj stolního tenisu se
podařilo příznivcům na kongresu světové federace ITTF přehlasovat odpůrce, a houba
se tak stala regulérním potahem až do roku 1959.
Stolní tenis se začal rychle šířit po celém světě. Ve hře se používaly dva odlišné
styly hry charakterizované evropským a asijským držením (viz. herní styl). Stolní tenis
se stává sportovní hrou náročnou na pohyb a tělesnou přípravu. Houba umožňovala
drajvy z velké vzdálenosti, lobované údery, rychlé halfvoleje aj. Celkově obohatila
stolní tenis o nové údery, hra se stala pestřejší, rozmanitější a pro oko diváka
zajímavější.
3.4 Období sendvičové rakety (1959 – 1969)
V březnu roku 1959 na kongresu ITTF v Dortmundu byla houba zakázána, ale
byla schválena tzv. standardizace pálky, která umožňovala hru s houbovým potahem
v kombinaci s gumou vroubky dovnitř čili „soft“ nebo vroubky ven čili „sendvič“.
Tento další významný pokrok ve vývoji herního materiálu samozřejmě ovlivnil i
celkový styl hry. Nové druhy potahů dovolovaly uplatňovat nové prvky v úderové
technice jako topspin, kontratopspin, asijskou lobovanou obranu, podání s útočnými
rotacemi, rychlé útočné údery s krátkým švihem.
Od této chvíle získal stolní tenis charakter atletické výbušnosti s převahou
útočného herního stylu. Stolní tenis přidal na atraktivnosti a vznikalo stále více firem
zabývajících se materiálem pro tento sport. Vyráběly se softové potahy s vysokou
14
točivostí a rychlostí jako např. Sriver, Mark V a firma Stiga dodávala pružná dřeva
udávající míčkům rychlost.
3.5 Období účinných druhů raket (1970 – dnes)
Toto období znamená pro stolní tenis další velký rozmach. Ve výrobě nových
vysoce účinných druhů raket a potahů dominují Japonci a Švédové. Stolní tenis se stává
světově oblíbeným sportem na vysoké úrovni, což dokazují i výsledky z MS a ME
v tomto období. Charakteristickým úderem tohoto období je topspin hraný z obou stran
hráčského prostoru. S rozvojem útočných úderů samozřejmě souvisí i zdokonalování
obrany. V 70.letech se proto výroba zaměřila také na výrobu kvalitních obranných
potahů. Rakouský výrobce Toni Hold přišel s novinkou, která zpomaluje útočnou
tvrdou hru a „ničí rotace“, tzv.antitopspin. Po té začaly dodávat antitopspin na trh i jiné
firmy a dodnes je tento potah účinnou zbraní proti nejrychlejším útočníkům. Pravidla
ještě povolovala stejnou barvu potahu na obou stranách pálky, a tak bylo těžké rozeznat,
jakým druhem potahu hráč úder odehrál, zda jde o rotaci či o náraz. Obzvláště Číňané
vyráběli potahy se zvláštními druhy rotací a využívali stejné barvy potahů a
kombinovali útočné potahy s obrannými, např. soft s antitopspinem. Soupeři tak jen
těžko dokázali odhadnout, zda jde o rotaci či náraz.
Náš návrh na kongresu roku 1979 na barevné odlišení potahů nebyl přijat, a tak
docházelo k destrukci stolního tenisu, když i: „ Technicky nejvyspělejší hráči kazí lehké
míčky, když nepoznají, kterou stranou „materiálový“ soupeř zahrál a nepochopitelných
chyb se dopouštějí i sami hráči s kombinací potahů, když se zmýlí v použití potahu.
Stolní tenis se stává spíše žonglérstvím při otáčení pálky. Hra ztrácí líbivost a stává se
pro diváka nesrozumitelná a divák ztrácí o stolní tenis zájem.“4
Podání se stalo obrovsky důležitým úderem. Už neznamenalo jen uvedení do hry,
ale dobré podání bylo účinnou zbraní, zvláště dokud nebylo definitivně zakázáno
zakrývání míčku rukou či tělem.
4 Slobodzian, V. (2005). 80 let československého stolního tenisu. Praha: Spozia, s.148.
15
4 Materiální vybavení
Materiál patří v každém sportu k důležitým aspektům ovlivňujícím kvalitu hry.
Mezi materiální vybavení ve stolním tenisu patří pálka tj. potahy a dřevo, míček, stůl,
ale samozřejmě i oblečení, obuv a herní prostředí má vliv na průběh hry. Pro pouhé
pozorovatele, kteří nerozumí technice stolního tenisu, je vývoj herního prostředí a
oblečení asi nejmarkantnější změnou v celém vývoji stolního tenisu. Také do tohoto
sportovního odvětví zasáhla móda, která přidává na atraktivnosti sportu, a přitahuje tak
větší množství diváků a fanoušků tohoto sportu, zvláště od té doby, co je stolnímu
tenisu věnováno více prostoru v televizních přenosech. Veřejnost je tak dnes více
informovaná o nemalých úspěších našich reprezentantů a lépe seznámena s touto hrou.
4.1 Pálka
Pálka pro stolní tenis je dána pravidly stolního tenisu. Je složena z rukojeti a
vlastní hrací plochy, na kterou jsou z obou stran nalepovány potahy. V dnešní době si
hráči mohou vybrat z velkého množství potahů a dřev schválených mezinárodní
federací ITTF. Pálka může mít jakoukoliv velikost, tvar i hmotnost. Podklad pálky musí
být neohebný a plochý. Nejméně 85% tloušťky podkladu pálky musí být z přírodního
dřeva. Vrstva vlepená uvnitř podkladu pálky může být zpevněna různým vláknitým
materiálem, např. uhlíkovými vlákny, skelnými vlákny nebo lisovaným papírem, nesmí
však být silnější než 7,5% celkové tloušťky podkladu. Potahový materiál musí pokrývat
celý podklad pálky až po okraje a nesmí je přesahovat.
4.1.1 Pálka a její vývoj
Pálka pro stolní tenis prošla dlouhým vývojem. V prvopočátcích této hry se hrálo
různými prkénky a vším, čím šlo „pinkat“ do míčku, např. víkem od krabice. První
rakety se dokonce vyráběly z pergamenu a měly dlouhou slabou rukojeť. Připomínaly
tak spíše plácačku na mouchy. Později se už používaly dřevěné rakety vypadající spíše
jako zmenšené tenisové rakety. Postupným vývojem získávala pálka charakteristický
tvar a v 70.létech se již používala karbonová dřeva na výrobu pálek.
Pálka ve stolním tenisu znamená dřevo a potahy na něm nalepené. Nejen dřevo,
ale i potahy si prošly dlouhým vývojem přes gumové potahy, potahy s houbou až po
softové potahy, které dnes ovládají evropský stolní tenis. Obě tyto části jsou
charakteristické svými vlastnostmi a musí být v souladu s herním stylem hráče.
16
V dnešní době existuje mnoho firem zabývající se výrobou dřeva a potahů. Mezi
nejvýznamnější patří firmy: Stiga, Donic, Joola, Nittaku, Andro a Butterfly.
Firma Stiga patří v současnosti k předním výrobcům pálek pro stolní tenis. Stiga se
zároveň stala partnerem České asociace stolního tenisu a značkou, jež bude hlavním
dodavatelem českých reprezentačních družstev do roku 2011.
4.1.2 Charakteristika současné pálky – І. dřevo
Základními vlastnostmi, jimiž se od sebe jednotlivá dřeva liší, jsou rychlost,
kontrola a pružnost. Jednotlivé firmy uvádějí na trh celou řadu dřev odstupňovaných
podle těchto základních komponentů a přicházejí neustále s novými technologiemi
výroby dřeva. Do dřeva jsou přidávány speciální látky, které zvyšují citlivost míčku na
pálce, odolnost proti nárazům a celkovou trvanlivost, aby se nevytrhávaly dýhy při
sundavání potahů. Současná pálka se skládá z několika vrstev dřevěné dýhy, mezi tyto
vrstvy se často vkládají karbonové vložky. Karbon dodává dřevu rychlost a přispívá
útočné hře, ale bohužel je takové prkno také těžší a tvrdší. Vědci zjistili, že přidáním
karbonu a kevlaru mezi dýhy dřeva vznikne unikátní kombinace rychlosti a citlivosti.
Díky kevlaru je prkno rychlé a zároveň velmi lehké a elastické. Je vhodné pro blokaře,
zajišťuje perfektní kontrolu míčku. Dalším prvkem, který zvyšuje rychlost prkna, je
titan. Kombinace titanu s vybranými vrstvami dřeva vytváří extrémně rychlé prkno pro
nekompromisní útočníky.
Nesmíme opomíjet, že součástí prkna je také držátko. Tvar a složení držátka je
dalším důležitým kritériem výběru pálky.
Dle tvaru rozlišujeme držátka:

konkávní

anatomická
17

rovná

držátka pro tužkové držení ( penholder).
( katalog firmy STEN marketing: Vše na stolní tenis 2008/09 )
Při výběru dřeva je důležité všímat si označení, které bývá často už v názvu a které
udává stupeň rychlosti a kontroly prkna.
Stupnice kontroly a rychlosti
DEF ALL – ALL ALL + OFF- OFF OFF+
více kontroly více rychlosti
18
4.1.3 Charakteristika současné pálky – ІІ. Potahy
Podle vrchní gumy potahů rozlišujeme potahy softové, sendviče, trávy a antitopspinové.
Houba potahů existuje v různých tloušťkách. Čím tlustší, tím rychlejší a
tím ale také těžší jejich kontrola.
Klasické potahy mají tři rozdílné typy houby :
· Soft – měkké houby zlepšují kontrolu míčku při stejném spinu, ale zpomalují
rychlost potahu
· Medium – standardní špičková houba. Vyvážený poměr mezi kontrolou,
rychlostí a topspinovými vlastnostmi potahu
· Hard – tato houba řídí rychlost potahu na úkor kontroly
4.1.3.1 Potahy s houbovým podkladem
Softové potahy
Jedná se o potah s houbovým podkladem, vroubky směrem dovnitř a navrch
potažen hladkou gumou. Pružnost vrchní gumy rozhoduje o citu pro hru a charakteru
potahu. Podle charakteru vrchní gumy můžeme rozlišit potahy : lepkavé pružné,
ofensivní, topspinové, kontrolní. Softové potahy se vyrábí v různých tloušťkách. Jejich
maximální tloušťka je stanovena pravidly. Síla potahu je rozhodujícím faktorem pro
rychlost úderu. V případě úderu softem tlačí špičky vroubků na houbu a ke kontaktu
s míčkem dochází větší plochou. Styčná plocha s míčkem je na softu mnohem větší a
tím je větší i rotace. Rotace míčku je závislá na přilnavosti potahu. Má-li potah vysoký
koeficient tření, lze míčku udělit větší rotaci. Proto také závisí na čistotě potahu. Pouze
softové potahy umožňují celý repertoár úderů moderního stolního tenisu. Od topspinu,
čopu, přes tvrdou hru nad stolem, až po artistickou vysokou obranu.
Základními parametry při výběru potahu jsou hodnoty rychlosti, rotace, kontroly a
síla houby.
Sendviče
Potahy s vrchní gumou s vroubky směrem ven a s podkladovou houbou. Rozlišují
se podle délky vroubků a síly houby. Protože kontakt s míčkem obstarávají pouze
19
špičky vroubků, neuděluje sendvič míčku takovou rotaci jako soft. Proto nejsou tak
citlivé na soupeřovu rotaci. Požívají se zvláště na backhandové straně, jsou ideální pro
blokovou a kontrovou hru blízko u stolu.
Tráva
Tráva je vroubkovaný potah s dlouhými vroubky směrem ven. Vroubky jsou
většinou směrem ke konci zeslabené. Jsou ideální pro přijímání míčků s rotací. Jestliže
se trávou vrátí topspinový úder s velkou rotací, zachovává si míček původní rotaci a
útočníkovi se vrátí silný čop. Čopový úder těchto potahů je tedy závislý na síle a
rychlosti soupeřova topspinu. Tento potah je pomalý, je užíván hráči obranného stylu.
Všeobecně se doporučuje trávu kombinovat se softovým potahem a dát tak hře střídavé
variace.
Antitopspinové potahy
Tyto potahy jsou na první pohled od softových potahů k nerozeznání. Ač se jedná
o obranný potah jako tráva či sendvič, je tento potah hladký bez vroubků na povrchu.
„Softová konstrukce“ při kontaktu s míčkem ale téměř nevytváří tření, tudíž jsou tyto
potahy takřka imunní proti topspinu a čopu. Antitopspin má při provedení obranných
úderů velkou kontrolu. Nevýhodou je, že tyto potahy nemají téměř žádný odskok.
Z tohoto důvodu se lepí nejčastěji v kombinaci se softovým pružným potahem na druhé
straně pálky.
4.1.3.2 Potahy bez houbového podkladu
Vroubkovaná guma
Tento potah je bez houbového podkladu s vroubky směrem ven. Není tedy tak
pružný a měkký jako potahy s houbou. Potah umožňuje perfektní kontrolu míčku, ale
rychlost a zátah jsou však pro něj velkou neznámou. S tímto potahem hraje dnes velmi
málo registrovaných hráčů.
Lepení potahů
Vývoj stolního tenisu spěje nezadržitelně dál, neustále si vymýšlí nové
„zlepšováky“, které by urychlily hru, zvětšily rotaci míčku, zvýšily pružnost potahů a
20
odlehčily dřevěnou pálku. Fenoménem se stalo tzv. rychlé lepení, které umožňuje
využít v určitém časovém úseku maximální hodnoty pro rychlost a točivost míčku. Na
turnajích se vyhrazovali speciální místnosti pro přelepování potahů. Hráči předních míst
žebříčku v hlavní soutěži dokonce po odehraném zápase strhávali potahy a opět nalepili.
Mezinárodní federace zakázala vyrábět neekologická lepidla s toluenem a používali se
lepidla ředitelná vodou. Od 1. srpna 2008 vstoupil v platnost zákaz přelepování potahů.
4.1.3.3 Charakteristika a srovnání jednotlivých typů potahů obecně podle jejich
vlastností
(hodnotíme dle stupnice 0 – 10, pro lepší porovnání uvádím příklady potahů vyráběných
stejnou firmou)
Tab. č.1 Softy (DONIC)
vlastnost tloušťka houby
[mm]
kontrola rychlost zásah
Topspinový
pružný
1,8 – 2 5 10 10
Dobrá kontrola 1,8 9 4 6
Univerzální 1,5 – 2 9 6 10
Z tabulky vyplývá, že čím silnější houba potahu, tím je rychlost větší, ale na úkor
kontroly. Zejména pro začínající hráče je důležitější co největší kontrola, takovéto
potahy jsou pak mnohem pomalejší.
Tab. č.2: Sendviče (DONIC)
tloušťka houby
[mm]
kontrola rychlost rušící efekt
1,8 8 6 5
1,8-2 5 9 6
21
Tento potah má houbu stejně silnou jako předešlý soft. Že se jedná o obranný potah
nám ukazují hodnoty kontroly, rychlosti a především hodnota rušícího efektu, s kterou
jsme se u softu nesetkali. Udává stupeň kvality vrácení rotace přijímané od soupeře.
Tab. č.3 Trávy (DONIC)
tloušťka houby
[mm]
kontrola rychlost zásah rušící efekt
0,5 – 1 7 3 2 -9 9
1,2 7 3 2 -9 8
Tloušťka houby tohoto potahu je minimální, jedná se o pomalý obranný potah, s kterým
dle hodnoty zásahu se dá i zaútočit. Útočný úder trávou je ale technicky velmi náročný.
Hodnoty rušícího efektu jsou vyšší než u sendviče, závisí na síle soupeřova útočného
úderu.
Tab. č.4 Antitopspiny (DONIC)
tloušťka houby
[mm]
kontrola rychlost zásah
1,5 -2 10 2 3
Zajímavostí (jak vidíme v tabulce) je, že houba je dostatečně silná jako u útočného
potahu, rychlost je však minimální. Ze všech potahů se vyznačuje nejvyšší kontrolou.
Žádná hodnota rušivého efektu, tímto potahem nelze míčku udělit větší rotaci.
Tab. č.5 Vroubkovaná guma
tloušťka houby [mm] kontrola rychlost
bez houby 10 2
S tímto potahem se na závodní úrovni již nesetkáme, bez rotovaných a s minimální
rychlostí se dá tento potah využívat pouze při rekreačním „pinkání“.
22
4.1.3.4 Jak si vybrat dřevo a potahy
Základem úspěchu je, když si hráč rozumí se svou pálkou, která by měla odpovídat
hernímu stylu hráče. Správně zvolit prkno a pálku není jednoduché a je to otázkou
dlouholeté praxe a zkušenosti. Zpočátku je úkolem trenéra vybrat svým svěřencům typ
pálky, ten se ale s postupným vývojem herního stylu mění. Zkušenější hráči se už
samozřejmě orientují v parametrech jednotlivých potahů, prken, znají dobře svou hru, a
dokáží si tak sami vybrat materiál. Na trhu se objevují neustále nové typy potahů
různých značek, jednotlivé firmy se předhánějí svými novinkami, a tak výběr potahů a
prkna z takového množství se stal vědou, při které se dá taktizovat a ovlivňovat
výsledek hry.
Pro výběr potahů a dřeva je důležité, aby se hráč nejdříve pokusil definovat svůj
herní styl. Podle toho, zda hraje spíše drajvy či topspiny, u stolu či dva metry za stolem,
údery s vrchní nebo spodní rotací, se dá určit, který typ a jaká rychlost materiálu bude
nejvhodnější.
Styly můžeme rozdělit do deseti kategorií:
1) Agresivní útočník
Hráč s tvrdými údery jak z forhandu, tak backhandu. Mezi hlavní údery patří topspiny a
drajvy, kterými se snaží co nejrychleji zakončit. Tento hráč ukončuje výměnu často
tvrdým závěrečným úderem.
2) Topspinář
Tento hráč používá převážně topspiny, lifty nebo rotované obloučky, a to v každé
situaci nebo pozici. Jeho hra je založena na postoji 1 až 2 metry za hranou stolu.
3) Blokař
Hráč jako zeď, všechno chytne, všechno sklopí. Navíc je schopen přesně a tvrdě
ukončovat výměny, do kterých vás nutí, pohybuje se u stolu a míčky hraje brzy po
dopadu. Je velmi těžké ho překvapit.
23
4) Klasický útočník
Typ hráče, který upřednostňuje hru ze střední vzdálenosti ( 2 -3 metry ) za stolem,
odkud zahrává své údery, což je kombinace topspinů a kontratopspinů. Často přechází i
do obrany, a to jak lobované, tak klasické, kdy vrací míčky spodní rotací.
5) Útočník s materiálem
Tito hráči používají na backhandové straně jiný potah než klasický ( sendvič,
antitopspin, trávu). Hrají blízko stolu a snaží se co nejvíce o forhandové údery
z každého postavení a backhandovou stranou znepříjemňují hru a nutí soupeře
k chybám.
6) Univerzální hráč
Tento hráč je schopen jak útočit, tak bránit, umí se přizpůsobit hře a stylu soupeře.
V jeho hře převládá jistota úderů, je schopen vrátit velké množství míčků a v mžiku
přejít na útočný styl hry.
7) Útočící obranář
Jeho dominantním potahem je antitopspin či tráva na backhandové straně. Hraje blízko
u stolu, většinou se snaží vracet jeden míček za druhým a vyčkává na chybu soupeře,
kterou trestá buď forhandovým útokem nebo backhandovým úderem, který je
nepříjemný, protože je zahrán materiálem.
8) Klasický obranář
Vyznačuje se hrou 3 – 4 metry za stolem, odkud vrací spodními údery jeden míček za
druhým a rozdílnými potahy stěžuje soupeři odhad pro míček a nutí jej k chybám. Umí
však i přejít do výpadového útoku, který soupeř většinou nečeká.
9) Nevyhraněný styl
Sem patří hráči, kteří nemají vyhraněný styl, nevědí, jaký styl je pro ně nejlepší.
Takovým hráčům se doporučuje zkompletovat univerzální pálku, tj. dřevo i potahy
allroundové. Časem při hře s touto pálkou zjistí, ke kterému stylu mají blíže.
24
10) Začátečník
Začátečníci nedokáží využít vlastnosti potahů a dřeva, hrají většinou bez rotovaných
úderů, je zbytečné vybírat kvalitní drahou pálku. Doporučuje se zkompletovat levnější
dřevo a potahy (i starší).
Někdy se používá obecnější typologie:
· Defenzivní – obranný styl
· Allround – univerzální styl
· Topspinový styl
· Agresivní – útočný styl
Tab. č.6 Příklady herních stylů a doporučené potahy a dřeva
HERNÍ STYL DŘEVO POTAHY
Agresivní útočník
Rychlé, karbonové
OFF, OFF+
Útočné tvrdší, o maximální
síle až 2,1 mm
Topspinář Útočné OFF-, OFF Útočné měkké, 2 mm
Blokař OFF – Středně tvrdé
Klasický útočník ALL Měkčí, 1,5 – 2mm
Útočník s materiálem ALL -, ALL+
Backhand – sendvič,
antitopspin, tráva
Univerzální hráč ALL -, ALL + Středně rychlé potahy
Útočící obranář DEF, ALL
Backhand tráva, forhand
útočný potah
Klasický obranář DEF
Obranné, pomalé, měkké
potahy – forhand, tráva –
backhand
25
4.2 Míček
Míček pro stolní tenis musí být také určen pravidly. Významné změny
v pravidlech, které se týkaly i míčku, byly provedeny roku 2000. Velikost míčku se
zvětšila z původních 38 mm na 40 mm, čímž se poměrně snížila jeho rychlost a rotace.
Předepsaná hmotnost míčku je 2,7 g. Míček je vyroben z celuloidu nebo z podobné
plastické hmoty. Barva míčku je bílá nebo oranžová.
(http://cs.wikipedia.org/wiki/Mezinárodní federace stolního tenisu )
V srpnu roku 1999 se na kongresu ITTF projednávala zásadní změna v pravidlech
stolního tenisu – návrh na zvětšení celuloidového míčku o 2 milimetry. Argumentem
pro větší míček byla skutečnost, že by docházelo k větším výměnám a pro diváka by byl
tento sport mnohem přitažlivější. Tato změna byla podmíněna snahou prodloužit
výměny zejména u útočného stylu hry. Změnu prosazovali především Číňané, proti byla
většina evropských států a ke schválení chyběly čtyři hlasy. O rok později se tato
novinka prosadila a platí dodnes.
(Zálewský, 1999, časopis Stolní tenis, s. 13)
Nejpoužívanější a nejoblíbenější míčky v České Republice jsou míčky Double
Happiness. Podle kvality jsou míčky ještě rozlišeny počtem hvězdiček. Míčky s jednou
hvězdičkou se používají většinou pro tréninkové účely. Jejich výhodou je přiměřená
kvalita a cena. Míčky se dvěmi hvězdičkami jsou méně k vidění, měly by být kvalitnější
a s větší životností. Tři hvězdičky jsou již určeny pro vyšší soutěže, kdy je zapotřebí
správný odskok a kulatost míčku. Vyznačují se tedy nejvyšší kvalitou.
a) míček od firmy Butterfly b) míček firmy Double Happiness
Obr. 1 Současná podoba míčků pro stolní tenis
26
4.2.1 Rotace míčku
Rotace míčku při hře je vlastnost míčku, která závisí na schopnostech hráče a na
kvalitě pálky, jež danou rotaci při styku s míčkem vytváří. V dnešním moderním
topspinovém pojetí stolního tenisu, je kladen největší důraz na vytváření rotací a
zároveň na účinné zpracování rotace přijaté od soupeře. Při úderech ve stolním tenisu se
uděluje míčku vrchní, spodní a boční rotace. ( Demetrovič, 1984, s.130-131)
· Vrchní rotace – udělena tehdy, když hráč uskuteční úder do balónku nad jeho
středem, přičemž raketa se pohybuje zezdola nahoru a vpřed. Míček se
v průběhu letu prudce odchýlí od své normální dráhy letu směrem dolů. Vrchní
rotace je využívána při útočných topspinových úderech, kdy se pohybová
energie úderu uskutečněná plnou silou a rychlostí letu míčku mění na vrchní
rotaci. ( Demetrovič, 1984, s.131)
Obr. 2 Vrchní rotace míčku
· Spodní rotace – udělena tehdy, když hráč zasáhne míček pod jeho středem,
přičemž raketa se pohybuje seshora dolů. Míček tak dostane rotaci proti směru
jeho pohybu směrem vzad. ( Demetrovič, 1984, s.131)
27
Obr. 3 Spodní rotace míčku
· Boční rotace – míček se otáčí vertikálně kolem své osy, čímž způsobuje odklon
své dráhy letu vpravo nebo vlevo.
a) Vpravo – udělena je tehdy, když hráč při vykonání úderu pohybuje svou
raketou zprava doleva
b) Vlevo – udělena je tehdy, když hráč při vykonání úderu pohybuje
raketou zleva doprava.
( Demetrovič, 1984, s.131-132)
a) b)
Obr. 4 Boční rotace míčku
28
4.3 Stůl
Hrací plochou pro stolní tenis je povrch pingpongového stolu. Stůl má podle
pravidel tvar obdélníku dlouhého 274 cm, širokého 152,5 cm a plocha stolu musí být
vodorovná ve výši 76 cm nad podlahou. K hrací ploše patří i horní hrany stolu, nikoliv
však boční stěny pod těmito hranami.Stůl může být vyroben z jakéhokoliv materiálu,
ale plocha stolu musí být pružná, aby se míček puštěný z výše 30 cm odrazil alespoň do
23 cm. Hrací plocha má jednotnou barvu a je ohraničena bílými postranními a
koncovými čarami širokými 2 cm. Plocha stolu je rozdělena na dvě poloviny svislou
síťkou, napnutou rovnoběžně s koncovými čarami. Pro čtyřhry je každá polovina stolu
ještě rozdělena na polovinu bílou středovou čarou rovnoběžnou s postranními čarami.
:
Obr. 5 Stůl na stolní tenis (http://vitalityslezsko.cz/files/Image/stul_na_ping-pong.png)
4.4 Síťka
Síť patří ve sportu obecně k často používanému materiálu. Ať už se jedná o síť
volejbalovou, tenisovou, nohejbalovou, badbintonovou či síťku pro stolní tenis, každá
má své specifické parametry pevně stanovené pravidly, podle kterých se pak odvíjí
celkový charakter hry. Společným úkolem ale je vždy překonání této sítě (síťky), která
nás dělí od herního prostoru soupeře, a získání tak bodu v náš prospěch.
29
Síťka pro stolní tenis neměla zpočátku podobu opravdové proplétané sítě s oky.
V době vzniku stolního tenisu si hráči pouze potřebovali něčím přehradit svůj herní
prostor a používali k tomu např. řadu knih postavenou uprostřed stolu. Později se herní
poloviny oddělovaly napnutou strunou. Až do roku 1937 byla stanovena výška síťky na
6 ¾ palce, poté se snížila o 2 cm na rozměr 15, 25 cm, který platí dodnes. Současná
pravidla říkají, že oka síťky mají být dostatečně hustá, pevně pletená a páska
ohraničující síťku nahoře napnutá, aby požadovaná výška byla stejná po celé délce
síťky. Většinou je síťka barvy zelené stejně jako stůl.
4.5 Oblečení
Oblečení, jakožto sportovní úbor, beze sporu patří mezi materiální vybavení
v každém sportu. V některých sportech plní oblečení spíše estetickou funkci, přidává na
atraktivitě sportovního odvětví, v jiných sportech se výraznou měrou podílí přímo na
sportovním výkonu.
Oblečení pro stolní tenis zpočátku vůbec nepřipomínalo sportovní úbor. Ženy
užívaly každodenních šatů a muži svých žaketů. Není divu, že se stolní tenis ve svém
začátku hrál ve všedním oblečení. Lidé považovali pingpong za společenskou hru,
nikoliv za sport, který by vyžadoval více pohybu. Teprve později, stejně jako v tenise,
se oblečení přizpůsobuje potřebám postupně se rozvíjejícího sportu a pohybu, jenž už
tato hra ve značné míře vyžaduje. Muži oblékali dlouhé sportovní kalhoty, sportovní
košile s rozhalenkou a k tomu sportovní boty. Tenis udával módu i ve stolním tenise. Ve
stylu anglické elegantní módy se užívalo původně jednobarevné oblečení.
Co se týče barev, převládají v dnešní době pestré barvy jak v oblečení, tak i
v obuvi. Ženy i muži hrají v krátkých sportovních kalhotách a v tričku různých barev.
Tradičně bývalo respektováno pravidlo o neužívání barvy bílé, která by splývala
s míčkem a mohla by tak rozptylovat soupeře, i toto tabu však v posledních letech
oděvní firmy porušují, a na trhu se tak objevují i trika s převahou světlých odstínů. U
mužů se drží v oblibě barva modrá, zelená nebo červená, ženy dnes rády experimentují
i s módními odstíny oranžové nebo fialové. Šortky bývají převážně černé s barevným
logem firmy.
30
I do tohoto odvětví zasáhla móda a textilní průmysl, který neustále přichází
s novými sportovními materiály, které svými vlastnostmi zpříjemňují sportovci i
několikahodinové působení za stolem. Jednotlivé firmy se předhánějí svými modely a
nejen kvalita hry, ale i vzhled sportovce za stolem přináší hráči popularitu. Dříve se
hráči ve většině případů objevovali v tradičních sportovních polokošilích s límečkem,
které opět výrazně odkazovaly k příbuznosti s tenisem, dnes dávají často přednost spíše
přiléhavým střihům.
O módě ve stolním tenisu se v poslední době hodně mluví v souvislosti se
zvýšením atraktivity tohoto sportovního odvětví. Pod vlivem velkého tenisu, kde
zejména dívky hrají mnohdy v šatech pestrobarevných připomínajících téměř šaty
taneční, se mezi stolními tenistkami začaly také objevovat sukně a jiné doplňky, které
ženy za stolem zkrášlují, což přispívá jistě ke zvýšení popularity sportu a k nalákání
diváků k televizním obrazovkám.
5 Herní styl
Vývoj herní stylu jde ruku v ruce s vývojem herního materiálu.. Kdyby se vývoj
rakety zastavil na pouhém dřevu potaženém gumou, těžko bychom mohli o nějakém
vývoji herního stylu hovořit. Díky různým druhům materiálů se diferencovaly různé
styly. Bez objevu houbového potahu bychom dnes jen těžko znali topspin a jiné
rotované útočné údery. Příchod trávy nám zas přinesl více obrany. Jelikož se stolní tenis
rozšířil po celém světě, je logické, že v různých zemích prošel různým vývojem.
Jednotliví hráči se od sebe liší různým pojetím hry. Někdo se více zaměřuje na
techniku, na jistotu, někdo upřednostňuje riskantní hru „pro oko diváka“, jiní mají raději
agresivní rychlou hru oproti pomalému trpělivému vyčkávání chyby soupeře. Každý
hráč dává do svého stylu něco ze své osobnosti. Charakter, povaha, zkušenosti, věk, to
vše se zde promítá.
31
5.1 Vývoj herního stylu5
Na počátku 20.století se hra stolního tenisu podobala spíše velkému tenisu. Nejen,
že se počítalo tenisově do 6 gamů, ale i rakety byly spíše zmenšeniny raket tenisových,
držely se na konci dlouhého držadla, hráči stáli daleko za stolem a jen tvrdě odpalovali
míčky. Rok 1926 znamenal pro vývoj herního stylu důležitý zlom.
Byla založena ITTF, sjednotila se mezinárodní pravidla, skončila éra dřevěných
pálek a vznikaly pálky potažené vroubkovanou gumou. S tím souvisel zánik primitivní
techniky a hernímu stylu byl dán správný směr. U nás došlo k velkému rozmachu hry
po úspěšném mistrovství světa v Praze roku 1932, kdy jsme sesadili překvapivě z trůnu
dosud neporazitelné Maďary. Náš styl v této době byl vesměs defenzivní, čemuž
napomáhaly také v té době vyráběné stoly. Vyráběly je truhláři na zakázku, měly
různou kvalitu odskoku, byly pomalejší. Hra se stávala zdlouhavá, nekonečná, nudná.
Tzv. „nekonečné pinkání“ vyvrcholilo na šampionátu roku 1936 v Praze, kde převládalo
obranné pojetí hry a zápasy se musely často přerušovat v pozdních nočních hodinách a
dohrávat až druhý den. Jediný hráč, který se nebál pomalých stolů, jehož krédem byl
především rychlý útok, jímž nakonec došel až k vítězství v pánské dvouhře, byl
Stanislav Kolář.
Po těchto nekonečných herních maratónech, kdy se spíše vyčkávalo na chybu
soupeře, se zavedla hra na časový limit, poprvé praktikována roku 1938 na MS
v Londýně. Hra se tak stávala rychlejší a útočnější. Toto pravidlo bylo změněno roku
1961 na počítání do 21 bodů a od té doby prošlo ještě více obměnami.
Dalším revolučním mezníkem pro vývoj hlavně útočného herního stylu byl
příchod houby, houbových potahů. Díky sendvičovým a softovým potahům se hra stala
útočnější, rychlejší, dynamičtější. Vznikaly nové údery a využívalo se více rotací
míčku.
Největší změnu zaznamenal stolní tenis s objevem japonského topspinu, který dal
hernímu stylu podobu útočné, atraktivní, moderní hry. Díky topspinu vznikaly různé
protiúdery bránící se této falši. Vznikaly kontratopspiny, čopy, bloky a jiné.
Definitivně tak odzvonilo statickému pomalému obrannému stylu, ale síla,
rychlost a dynamika převzaly vládu. V tomto směru se ubírá vývoj stolního tenisu
5 Slobodzian, V. (2005). 80 let československého stolního tenisu. Praha: Spozia.
32
dodnes. Hra se neustále zostřuje, přitvrzuje, zdokonaluje, což samozřejmě souvisí
s lepšími herními podmínkami a materiálem, umožňující moderní atraktivní hru.
5.2 Dělení herních stylů
Z hlediska techniky ve stolním tenisu rozeznáváme dva základní způsoby hry –
evropský a asijský. Tyto dva základní způsoby se od sebe liší držením rakety, a tím i
stylem hry.
Evropský způsob – klasické držení
Tento styl se vyznačuje oboustranným držením rakety. Používá ho převážná
většina evropských hráčů i někteří špičkoví asijští hráči. Toto držení umožňuje zahrát
všechny druhy úderů, je ekonomičtější a zvyšuje efektivitu hry. Základní postavení
hráče při tomto způsobu je při střední části okraje stolu, z větší části na backhandové
straně, aby měl hráč více prostoru pro forhandové topspiny. Evropský způsob hry je
všestrannější, umožňuje hru oboustrannou, útočnou, obrannou i topspinovou z různých
míst herního prostoru. Klade se důraz na soustředěnost, pohotovost, rychlost a
pohyblivost hráče za stolem.
( Demetrovič, 1984, s.129)
Obr. 6 Evropské držení (http://www.ping-pong.xf.cz/drzeni1.jpg)
Při oboustranném držení rakety dlaň svírá držátko, kolem něhož jsou obtočeny
malík, prsteník a prostředník. Ukazovák a palec spočívají na vlastní ploše rakety.
Ideální je držet pálku při backhandu i forhandu stejně, ale někdy dochazí
33
k přehmatávání a přesouvání ukazováku více na střed při forhandu, což pak činí potíže
při rychlejších výměnách. Raketu držíme lehce s uvolněným zápěstím.
Asijský způsob – tužkové (penholderové) držení
Toto držení je typické pro Asiaty, odpovídá jejich přirozenému způsobu jídla
pomocí hůlek. Z hlediska techniky má toto držení své výhody i nevýhody. Umožňuje
dokonale zvládnout techniku forhandových útočných úderů, topspinů a dokonale
rotovaných podání. Nevýhodou je, že backhandové útočné i obranné údery jsou při
tomto držení slabinou. Asijský herní styl se neliší pouze v držení rakety, ale celkovým
pohybovým projevem, útočným charakterem, nátlakovou hrou a pohyblivostí v celém
herním prostoru.
( Demetrovič, 1984, s.129-130)
Obr. 7 Asijské držení (http://www.ping-pong.xf.cz/drzeni2.jpg)
Při tomto držení je držátko sevřeno mezi palcem a ukazovákem. Zbývající tři prsty
se opírají o čepel pálky. Většinou se hraje jen jednou stranou pálky, dominantní stranou
je forhandová. Tento styl vyžaduje vysokou pohyblivost nohou při přesunu se
forhandem do backhandové strany. Výjimečně se hraje oběma stranami, při backhandu
dochází ale k nepřirozenému překroucení předloktí.
Obecně dělíme hráče ve stolním tenisu na útočníky a obranáře (viz. podrobněji
jsou jednotlivé styly rozepsány v kapitole Výběr herního materiálu). Pro tyto základní
kategorie jsou charakteristické jednotlivé typy úderů. Dále na první pohled rozeznáme
34
zda se jedná o obranáře či útočníka podle pohybu hráče za stolem a rychlosti hry.
Dalším aspektem, kterým se od sebe útočníci a obranáři liší, je herní materiál. Ti, co
rozumí stolnímu tenisu, rozeznají ať už podle zvuku odrazu míčku od rakety, nebo
vizuálně podle dráhy letu míčku, zda má hráč na raketě obranný potah např.trávu
(viz.herní materiál) nebo potah útočný. Právem každého hráče před zápasem je
prohlédnout si pálku soupeře, ujistit se, proti jakému stylu bude hrát, a zvolit si tak
vlastní strategii hry, která se proti jednotlivým stylům bude samozřejmě lišit.
5.2.1 Rozdělení úderů
Nejzákladnější dělení :

1. údery hrané zprava – forhand
2. údery hrané zleva – backhand
   Podle techniky provedení úderů dále tyto dvě skupiny můžeme rozdělit na:
   a) podání
   b) základní údery
   c) útočné údery
   d) obranné údery
   e) protiútočné
   f) zkrácené údery
   Z hlediska charakteru hry rozlišujeme údery:
   a) přípravné
   b) útočné
   c) obranné
   (Demetrovič, 1984, s.133-135)
   35
   5.2.1.1 Podání
   V každé hře slouží podání k uvedení míče do hry. Pro někoho je podání opravdu
   jen zahajovací úder, ale kvalitní podání může být nebezpečnou zbraní a může značně
   přispívat k vítězství. Obzvláště v rozhodujících momentech plní podání důležitou úlohu.
   Výběr podání je součástí herní taktiky hráče. Cílem je překvapit a zaskočit soupeře.
   Podání má také přípravnou funkci. Pomocí podání si lze připravit předem promyšlenou
   hru, kdy hráč přesně ví, jaký úder ihned po podání bude následovat. Podání pak slouží
   jako signál pro následný úder, k zisku přímých bodů nebo zjevné výhody po jeho
   nekvalitním příjmu.
   Vývoj podání
   Podání si prošlo také svým vývojem. Američané roku 1937 na MS v Badenu přišli
   s tzv. cvrnkaným podáním neboli „fiderspinem“. Říká se, že: „Američané na něj přišli
   za dlouhé plavby po moři do Evropy. Míček hráč mírně promáčknul a vystřelil na potah
   pálky, který dal míčku nepředvídatelnou rotaci. Dokonce si Američané, zvláště Sol
   Schiff, ještě vlhčili prsty slinami, aby míček vystřelili na raketu co nejrychleji.“6
   S takovýmto podáním, které mnohdy samotného podávajícího hráče překvapilo svou
   falší, si nevěděli soupeři rady a Američané díky němu vyhráli svůj první titul
   v družstvech roku 1937.
   Fiderspin jako podání byl logicky zakázán a podání prošlo ve 20. století ještě více
   úpravami v pravidlech, protože situace, kdy hráč boduje díky tomu, že je protihráči
   bráněno přečíst rotaci míčku, měla záporný vliv na atraktivitu hry. V době, kdy se sety
   počítali do 21 bodů, si podání hráči střídali po 5 podáních jednoho hráče v řadě. Roku
   2000 došlo k výrazným změnám v pravidlech stolního tenisu. Změna týkající se
   zkrácení setu do 11 bodů vedla ke snížení počtu podání na 2 v řadě za sebou. Způsob
   podání byl upraven tak, aby se zamezilo zakrývání servisu při kontaktu s pálkou, a tím
   byla dána přijímacímu hráči možnost číst rotaci míčku.
   Dnes existuje celá řada potahů, které dají míčku při podání značnou rotaci. Záleží
   na technické vybavenosti hráče a na stylu hry, který chce daným podáním navodit.
   6 Slobodzian, V. (2005). 80 let československého stolního tenisu. Praha: Spozia, s.24 – 25.
   36
   Podle rotací míčku dělíme podání na :
   a. podání bez rotace – je používáno hlavně začátečníky, ale v rychlém provedení
   se dá použít jako překvapující prvek
   b. podání se spodní rotací – pohyb paže s pálkou je veden shora dolů a současně
   dopředu a míček je udeřen pod těžištěm
   c. podání s boční rotací – míček je udeřen v boční rovině, podávající hráč se snaží
   míček tečovat
   d. podání s horní rotací – pohyb paže s pálkou je veden zdola nahoru a současně
   dopředu, míček je udeřen nad těžištěm
   e. podání kombinovaná
   (Hýbner, 2002, s.36)
   Obr.8 Studie forhandového podání s dolní (boční) rotací (Hýbner, 2002, s.36)
   Dělení podání podle délky letu :
   a. podání krátká – míček dopadá těsně za síťku, znemožňuje tak soupeři ihned
   zaútočit
   b. podání středně dlouhá – ne příliš účinná, taková podání nahrávají protihráči
   přejít do útoku
   c. podání dlouhá – efektivní, přesné a rychlé umístění dokáže soupeře rozhodit
   (Hýbner, 2002, s.36-37)
   37
   Dělení podání podle stylu provedení:
   a. podání s vysokým nadhozem
   b. podání zahraná v pokleku
   c. podání s klamavými pohyby
   (http://www.ping-pong.xf.cz/utechnika.htm)
   5.2.1.2 Základní údery
   Mezi základní údery řadíme přímé údery bez rotace a halfvoleje.
   · Přímý úder – míčku neudělujeme rotace, dráha míčku je plochá. Míček
   odehráváme po odrazu od stolu přímým pohybem paže směrem k síťce zprava
   (forhand) nebo zleva (backhand). Jednodušší je provedení přímého úderu
   backhandem , zásadou je totiž hrát úder před osou těla dopředu, za zrakové
   kontroly. Forhand vyžaduje vytočení těla, hraje se mimo osu těla, je tak hůře
   kontrolovatelný.
   · Halfvolej – úder zahraný bezprostředně po odrazu míčku od plochy stolu. Je to
   překvapivý, velmi rychlý, útočný úder.
   38
   Obr.9 Přímý úder „pink“ backhandem (Hýbner, 2002, s.41)
   Fáze: 1) čelní postavení, nápřah
   2) uzlová fáze úderu – míček je na pálce podržen, zpracován a poponesen vpřed
   3) plynulé dokončení pohybu
   5.2.1.3 Útočné údery (lift, flip, topspin, drajv, smeč)
   Topspin
   Topspin je hlavním úderem současné útočné hry. Dnes se jen málo útočníků
   obejde bez topspinu. I hráči, kteří zakončují spíše tvrdými drajvy, si potřebují svůj útok
   pomocí topspinu alespoň připravit, protože nelze tvrdě „střílet“do míčku z každé pozice.
   Současný útočný herní styl rovná se vlastně topspinový styl.
   Vývoj útočného úderu (topspinu)
   Topspin vznikl v Japonsku s příchodem hladkých gumových potahů s vrstvou
   houby, jež byly vhodné pro udílení horních rotací, jako protizbraň proti silným ostrým
   čopům. Jedná se vlastně o zrcadlenou faleš, kdy se rychlým vytažením míčku se spodní
   rotací udělí vysoká horní rotace. Topspin způsobil v 50.letech úplnou revoluci ve hře.
   Hráči, kteří si dokázali osvojit techniku tohoto úderu, vlastnili téměř neporazitelnou
   zbraň. Ubývalo tak defenzivních hráčů, ačkoliv existovali hráči, kteří se s topspinem
   dokázali vyrovnat a vymysleli tak protiúdery, kterými při správném provedení topspiny
   vraceli na stůl.
   (Slobodzian, 2005.)
   Topspin se objevuje v několika modifikacích. Zpočátku se hrál pomalý topspin
   s vysokou dráhou letu a velkou horní rotací. Později se přešlo k prudšímu provedení
   s menší rotací a plochou dráhou letu a postupně se zařazovali do hry také topspiny
   s boční rotací. Dobrý útočník ovládá celou škálu topspinových úderů. Mnohdy dělá
   soupeři větší problém vybrat pomalý vysoce rotovaný topspin, než prudkou přímou
   smeč.
   39
   a) pomalý topspin s velkou rotací a vysokou dráhou letu
   Tato verze topspinu je nejvhodnější do hodně čopovaných míčů. Jedná se o
   překonání vysokého stupně dolní rotace ostrým švihem paže. Míček je zasažen v tečně a
   vytažením nahoru mu dáváme zároveň horní rotaci, s níž má bránící se hráč co dělat.
   Tento topspin se hraje v jednom míči obvykle jen jeden, po něm by měl pokračovat
   prudší útok, prudší topspiny nebo závěrečný úder. Záleží na způsobu obrany soupeře.
   Pokud soupeř rotovaný topspin prudce blokuje hned po odskoku míčku, následuje
   většinou jeho prudké vyhození za stůl. Jestliže zahraje jen opatrný, nastavený blok, míč
   vrátí pomalý a vysoký,takže následuje tvrdé potrestání v podobě závěrečné smeče nebo
   tvrdých drajvů.
   Fáze pomalého topspinu:
   1) rozkročení a snížení těžiště těla
   2) vytočení trupu
   3) nápřah, přenesení váhy těla na špičku pravého chodidla
   4) zvednutí těžiště těla a přenesení váhy na levou nohu
   Protiúdery:
   
   drajv – vyžaduje ideální postavení, vyčkat na správný okamžik a zapojit celé
   tělo do tvrdého úderu
   
   kontratopspin
   
   blokování – vyžaduje cit pro míček, vyčkat dosažení nejvyššího bodu dráhy letu
   míčku po odrazu na vlastní polovině stolu, dochází k jakémusi stažení míčku
   shora dolů
   b) prudký topspin s plochou dráhou letu
   Tento druh topspinu je nejběžnější variantou současné útočné hry, kdy se přechází
   až k topspinovému drajvu. Přilnavost dnešních potahů umožňuje zahrávat švihové
   topspiny, s malým povytažením a letící těsně nad sítí. Úderům nemusí útočník dávat
   maximální sílu, důležité je rozdávat topspiny po celé ploše stolu, a nutit tak soupeře
   rychle a reflexivně reagovat. Nejedná se jen o překonávání čopovaných úderů, ale tyto
   topspiny hrajeme i do obyčejných rovných míčů pro jejich lepší a přesnější umístění.
   40
   Základem však je vždy mírné vytažení míčku, jinak topspiny bez zátahu často končí
   v síti.
   Obr.10 Forhandový topspin (Hýbner, 2002, s.44)
   Fáze prudkého topspinu forhandem:
   1) střeh, rozkročení, snížené těžiště
   2) vytočení trupu a nápřah
   3) vlastní topspinový úder, zátah nahoru
   4) přenesení váhy těla na levou nohu při dokončení úderu
   Protiúdery:
   
   blok – nejúčinnější obrana proti prudkému topspinu. Využívá se síly úderu od
   soupeře, pouze se vloží pálka do cesty míčku a citlivým nastavením se
   doprovodí míček na stůl
   
   kontratopspin – velice obtížné, vyžaduje to velký odstup od stolu a vysokou
   technickou vybavenost hráče
   
   drajv
   
   klasická, či lobovaná obrana
   41
   c) topspin hraný s boční rotací
   Tento úder je využíván při krátkých úderech směřujících do strany. Topspinem
   vrácený takový míč pak směřuje ještě více do strany a donutí tak soupeře k rychlému
   pohybu za míčkem mimo stůl, čímž odkryje celou hrací plochu stolu. Chybou bránícího
   hráče je natahovat se za míčkem, hráč musí mít rychlé nohy a po vracení topspinu
   s boční rotací se ihned vrátit ke středu stolu.
   Protiúder:
   
   kontratopspin – nejčastější obranou, rovněž s boční rotací
   
   klasická nebo lobovaná obrana
   d) topspin hraný halfvolejem
   Tyto topspiny hráči řadí do své útočné hry většinou po sérii klasických topspinů
   s cílem ještě zrychlit hru a překvapit soupeře. Při tomto úderu se tělo hráče natlačí ke
   stolu, hrající ruka je v mírném závěsu a míček necháme spadnout až k pálce. Následuje
   lehké povytažení a rychlé překlopení, které urychlí hru.
   Halfvolej lze hrát do bloku, topspinu, kontratopspinu nebo použít v mezihře
   jakožto moment překvapení.
   e) backhandové topspiny
   Backhandam lze zahrát všechny typy topspinů. Základem je čelní postavení,
   snížování těžiště těla a zvedání při úderu. Nedochází zde k rotačním pohybům těla jako
   u forhandových topspinů, ale nápřah hrající paže se děje v ose těla. Pro rotované
   topspiny s vysokou dráhou letu je důležité rozkročení chodidel, čímž si vytvoříme
   prostor pro velký nápřah. Pro prudké a halfvolejové topspiny je důležitý švihový pohyb
   zápěstím. Zřídka se používá topspin s boční rotací hraný z backhandové strany.
   42
   Drajv
   Drajv je útočný úder střední až velké síly, s malou horní rotací, hraný dlouhým
   švihem paže. Velmi účinné je zapojování drajvů do topspinové útočné hry. Při drajvu se
   zapojuje celé tělo pomocí rotačních pohybů trupu a pánve. Pálka se s míčkem potkává
   v nejvyšším bodě jeho dráhy letu po odskoku. Chybou je zasáhnout míček pozdě v jeho
   již sestupné fázi. Drajv se hraje především z forhandové strany, až ze dvou třetin šíře
   stolu. Důležité je být neustále ve střehu, mít pokrčená kolena, snížené těžiště a ruka je
   připravena nad stolem k odehrání úderu zleva či zprava.
   Obr. 11 Forhandový drajv (Hýbner, 2002, s.50)
   Fáze drajvu:
   1) začátek nápřahu, pálka by měla být před tělem
   2) krajní poloha nápřahu
   3) přenesení váhy těla těsně po úderu
   4) plynulé dotažení pohybu paže a dokončení úderu
   43
   Smeč
   Smeč patří mezi závěrečné údery ukončující dlouhé výměny a měly by vést
   k zisku bodu. Těmto úderům se lze bránit nejlépe asijskou obranou nebo klasickou
   obranou. Může tak nastat pro oko diváka přitažlivá podívaná, při pohledu na sérii
   smečovaných úderů odvracených zpoza stolu často vysokými nadhazovanými údery.
   Důležité je zapojení hmotnosti těla hráče, rotace trupu a pánve a správné přenášení váhy
   těla. Backhandem se nedoporučuje smeč hrát, vyšší míče umožňují oběhnutí rohu stolu
   a odehrát forhandem. Závěrečné údery mají důležitou psychologickou roli, neproměnění
   „jasného“ míče v závěrečné fázi hry často negativně ovlivní psychiku hráče, jeho
   odvahu a jistotu při odehrání následných úderů.
   Obr. 12 Závěrečný úder forhandem (Hýbner, 2002, s.52)
   44
   Fáze závěrečného úderu:
   1) střeh, pokrčená kolena, ruka uprostřed
   2) nápřah, rotace těla a pánve za míčkem
   3) zvednutí těžiště těla
   4) přenesení váhy těla na levou nohu (u praváků)
   5) styk pálky s míčkem v jeho nejvyšším bodě dráhy letu
   6) odehrání míčku shora dolu
   7) dokončení pohybu
   8) návrat do střehu
   Lift
   Lift je útočný úder s nízkým stupněm horní rotace. Jedná se spíše o přípravný
   úder, používá se k příjmu podání s dolní rotací a jiným úderům s dolní rotací.
   V současném moderním stolním tenisu se lift používá méně, protože je často
   nahrazován topspinem. Hraje se při sestupné fázi letu míčku avšak ještě nad úrovní
   stolu. Lift a lehký topspin jsou údery podobné
   Flip
   Jedná se o specifickou variantu liftu, tzv. „pacička“. Tento úder se hraje jako lift
   s téměř žádným nápřahem, pouze předloktím a zpevněným zápěstím nahoru a vpřed.
   Vybírají se tak krátké míče nad stolem, nedochází k vytočení trupu, ale typické je
   nakročení u praváků pravou nohou vpřed pod stůl. U tohoto úderu je důležité technické
   provedení a ne silové.
   45
   Obr.13 Forhandový flip při příjmu podání (Hýbner, 2002, s.42)
   5.2.1.4 Obranné údery
   Slajs
   Slajs je základní úder klasické obrany. Pohyb paže s pálkou je veden shora dolů a
   dopředu a zároveň dochází ke snižování těžiště těla. Míček je zasažen pod jeho těžištěm
   a je mu udělena spodní rotace.
   Protiúder: topspin – topspinem je slajs snadno překonatelný, proto by se mělo mezi
   slajsy vkládat čopy a nárazy (viz. dále)
   Čop
   Jedná se o klasický obranný úder s vysokou dolní rotací. Prudkým krátkým švihem
   paží, zejména zápěstím dosáhneme požadované rotace. Čop mívá vyšší dráhu letu a
   často soupeře zláká k tvrdému závěrečnému úderu, který ale bez topspinového
   povytažení skončí většinou v síti.
   46
   Protiúdery: 1) topspin s vysokou horní rotací – platí úměrnost, že čím větší čop, tím
   větší rotace lze docílit v topspinu. Čop může být překonán maximálním
   švihem, aniž bychom se báli, že míč vylétne do autu
   2) přímý úder „pink“ – proti extrémně silným čopům se doporučuje vložit
   tento úder a počkat si na příležitost k topspinu
   Náraz
   Náraz znamená obranný úder bez rotace. Pohyb je veden stejně jako při slajsu a
   tak často klame útočníky, kteří v domnění, že se jedná o rotovaný úder, se snaží
   překonat míček topspinem a míč jim tak často letí daleko za stůl.
   Protiúder: drajv
   Obr.14 Klasický obranný úder backhandem (Hýbner, 2002, s.55)
   Fáze obranného úderu:
   1) střeh
   2) začátek nápřahu
   3) krajní poloha nápřahu
   4) styk pálky s míčkem v uzlové fázi úderu
   47
   Lobovaná obrana
   Lob je jediný obranný úder, při němž je míčku udílena horní rotace. Tato obrana se
   hraje daleko za stolem, míčky zasahujeme až hluboko pod úrovní stolu a vracíme je
   vysokým obloukem zpět na stůl. Touto obranou vracíme tvrdé útočné údery, jimž
   bychom blízko stolu jen těžko čelili. Tyto s citem zahrávané vysoké loby nutí útočníka
   k opakovaným tvrdým úderům a často vedou k chybám ze strany útoku.
   Protiúdery: 1) závěrečné údery do backhandu
   2) slabý drajv
   3) lehký halfvolejový topspin
   5.2.1.5 Protiútočné údery
   Kontradrajvy
   Kontradrajv je nejčastější odpovědí na útočný drajv soupeře. Dříve docházelo
   k větším výměnám kontradrajvů, ale dnes se více topspinuje a blokuje a drajvy a
   kontradrajvy už nemají tolik prostoru. U začátečníků, kteří se teprve učí útočné hře,
   tvoří kontradrajvy většinu jejich hry a jsou hlavním prostředkem rozvoje útočné
   techniky. „Kontrovat“ lze z jakékoliv vzdálenosti od stolu. Blízko u stolu zasahujeme
   krátkým švihem paže míček v jeho nejvyšším bodě dráhy letu po odskoku. S větší
   vzdáleností od stolu prodlužujeme švih paže a k dotyku s míčkem dochází v jeho
   sestupné fázi, ale ještě nad stolem. Aby byly údery technicky kvalitní, musíme
   zapojovat do úderů nejen paži, ale celé tělo.
   Kontradrajvy můžeme hrát různou silou a rychlostí. Většinou na prudké drajvy
   soupeře pouze nastavujeme raketu a míček se vrací soupeřovou rychlostí. Naopak proti
   slabým úderů přidáváme na síle a snažíme se soupeře zatlačit do obranné pozice.
   Protiúdery: 1) kontradrajv
   2) topspin
   3) smeč
   4) klasická nebo lobovaná obrana
   48
   Blokink
   Blokování se nejčastěji používá jako obrana proti soupeřovo topspinům. Při
   blokování je důležitý cit v ruce, pálka musí mít správný sklon vůči ploše stolu. Správně
   by měla být raketa naklopena pod ostrým úhlem, který se mění podle stupně rotace
   topspinu. Blok se hraje krátkým nápřahem, při rychlých výměnách jen otáčíme pálku na
   backhand a forhand nad stolem a snažíme se míček zachytit v jeho vzestupné fázi ihned
   po odskoku. Míček odehráváme v klidu a s citem, protože již při menším zatlačení do
   soupeřova topspinu, míč končí často v autu. Až u zkušenějších hráčů není blok
   pasivním bráněním se soupeřova útoku, ale větším přitlačením do míčku se stává blok
   nepříjemnou aktivní obranou, přičemž může hráč přejít až do vlastní útočné hry.
   Důležité je u blokování být ve střehu a správné načasování úderu tzv. „timing“.
   Většinou hráči blokují backhandovou stranou, kdy odehrávají míček před osou těla. Na
   blokování z forhandu se musí hráči správně postavit, pootočit tělo, hrát míček vedle těla
   a správně míček zaklopit.
   Jednotlivé typy bloku můžeme rozdělit na klasický blok s horní rotací, blok bez rotace,
   tzv. „příklep“, a blok zahraný zaseknutím míčku s boční a spodní rotací.
   (Fulín, 1999, Stolní tenis, s. 25)
   Obr.15 Bloking forhandem (Hýbner, 2002, s.59)
   Fáze: 1) střeh
   2) pootočení těla a krátký nápřah
   49
   3) zasažení míčku nad stolem
   4) zaklopení pálky a dokončení úderu
   Protiúder: 1) topspin – střídání rotací, síly, délky a umístění
   Kontratopspiny
   Jedná se o další protiútočný úder, kterým se hráč opět brání proti soupeřovo
   topspinům. Oproti blokům hrajeme kontratopspin dlouhým švihem paže, v sestupné
   dráze letu míčku většinou až pod úrovní stolu. Jedná se vlastně o odpověď na soupeřův
   topspin opět topspinem. Důležité je větší odstup od stolu, vyčkat kam rotace soupeřova
   topspinu míček nasměruje a jít proti míčku. Míček musíme na pálce podržet s citem a
   doprovodit ho na druhou stranu. Nesnažit se přetlačit míček nekontrolovatelnou silou,
   ale přiměřeně dávat sílu úderu.
   Při kontratopspinech se míčku uděluje většinou kromě horní ještě boční rotace,
   které si vyžadují celou hrací plochu, a tak dochází často k pohledným výměnám. Pro
   správné provedení je důležité jako u útočných úderů rotace těla, snížení těžiště,
   přenášení váhy a pohyb nohou.
   Protiúdery: 1) kontratopspin
   2) drajv
   3) blok
   5.2.1.6 Zkrácené údery
   Stopbal
   Stopbal je zkrácený míč „kraťas“, dopadá těsně za síťku na soupeřovo polovinu
   stolu. Stopbal se používá nejčastěji při hře s obranářem, který vychytává míčky dál za
   stolem, a tak následná zkrácená hra stopbalem působí jako moment překvapení a vede
   většinou k získání bodu. Dnes se s těmito údery už moc nesetkáváme. U stopbalu je
   velké riziko špatného provedení, kdy míč zkrátíme příliš a letí do sítě, nebo naopak
   málo a nahrajeme tím soupeři vysoký míček ideální pro závěrečný úder. Proto je
   bezpečnější a dostatečně účinné použít místo stopbalu „pink“, kterým hru také zkrátíme
   a přitáhneme soupeře ke stolu.
   50
   Tab. č.7 Přehled úderů charakteristických pro jednotlivé typy hráčů a jejich herní styl
   Základní styl Typ hráče Charakteristické údery
   útočné obranné protiútočné
   ÚTOČNÝ
   Klasický
   útočník
   Topspiny,drajvy,
   smeče
   Čopy, loby Kontratopspiny,
   kontradrajvy
   Topspinář Topspiny
   z každé pozice,
   lifty
   kontratopspiny
   Útočník
   s materiálem
   (backhand)
   Lifty, topspiny,
   smeče jen
   forhandem
   Čop, slajs
   backhandem
   OBRANNÝ
   Blokař smeč bloky bloky
   Útočící obranář Smeč, topspin čopy bloky
   Klasický
   obranář
   Čopy, slajsy,
   nárazy, loby
   bloky
   Tab. č.8 Vybraní představitelé jednotlivých herních stylů
   Základní
   styl
   Typ hráče Představitel Národnost období
   ÚTOČNÝ
   Klasický útočník Petr Korbel česká 90.léta 20.st.

• současnost
  Topspinář Jindřich Panský, Josef
  Dvořáček
  česká
  česká
  70.-80.léta
  20.st.
  Útočník
  s materiálem
  Milan Orlowski, Ilona
  Voštová – Uhlíková,
  česká 70.–
  pol.80.let
  20.st.
  OBRANNÝ Útočící obranář Alice Grofová slovenská 70.-80.léta
  20.st.
  Klasický obranář Ivan Andreadis česká 50.léta 20.st.
  51
  6 Příklady hráčů stolního tenisu představující různý herní styl
  Petr Korbel (6.6. 1971) Petr Korbel je současným nejlepším českým stolním tenistou. Od poloviny devadesátých let kraluje se značným odstupem od ostatních hráčů na domácím poli a již přes deset let patří k absolutní světové špičce. V současné době zaujímá 38. místo na mezinárodním žebříčku ITTF (aktualizováno ke dni 3.4.2009). Narodil se roku 1971 v Havířově, a jelikož jeho otec Karol byl sám prvoligovým hráčem, jeho sportovní kariéra byla dopředu předurčena. Díky velkému talentu a citu pro míček patřil hned od mládí mezi špičku v žákovských kategoriích a později i mezi juniory. Největšího juniorského úspěchu dosáhl roku 1988, kdy získal titul mistra Evropy. Jeho talent se pod dohledem otce a trenérů neustále rozvíjel a Petr začal získávat medaile i v seniorských kategoriích a byl zařazen do širšího reprezentačního kádru mužů. Postupně vystřídal několik klubů přes Frýdek – Místek, TJ Vítkovice, Lokomotiva Bratislava až po francouzský Montpellier Cres TT a několik německých klubů. Roku 1991 na mistrovství světa v Japonsku získal Korbel s národním družstvem mužů ČSFR bronzovou medaili, což znamenalo další obrovský úspěch. Nejcennější jsou ale pro Korbela zatím dva individuální úspěchy, a to 4. místo na olympiádě v Atlantě roku 1996 a bronz v soutěži družstev z mistrovství Evropy roku 2000. Roku 2003 získal bronzovou medaili na mistrovství Evropy ve dvouhře. (Slobodzian, 2005) Styl a charakteristika hry Petra Korbela můžeme zařadit do kategorie klasických útočníků. Vyniká ofenzivní a technickou topspinovou hrou z obou stran, ale ovládá také krátkou hru nad stolem. Z hlediska držení pálky se jedná o praváka s evropským držením pálky a zejména při úderech backhandem výborně využívá práci zápěstím. Jeho zbraní a světovými hráči obdivovaný úder je právě backhandový topspin se silnou boční falší, nazývaný „chiquita“, podle banánového tvaru trajektorie letu topspinu. Tímto úderem dokáže rozehrát útok a zaskočit soupeře i do krátkých nízkých podání, čímž často získává body. 52 Petr Korbel se aktivně podílí na vývoji pálky pro stolní tenis. Po řadu let se vyrábí dřeva pod jménem „Petr Korbel“ a jsou celosvětově velmi oblíbená a používaná. (http://cs.wikipedia.org/wiki/Petr_Korbel) Milan Orlowski (7.9.1952)
  Milan Orlowski je slavný český stolní tenista, který v sedmdesátých letech a první
  polovině let osmdesátých patřil ke světové špičce. Roku 1974 dosáhl 3. místa na
  světovém žebříčku ITTF a 1. místa v Evropě.
  Narodil se roku 1952 v Praze. Ke stolnímu tenisu ho přivedl jeho otec Marcel
  Orlowski, sám aktivně hrající za Tatran Praha. Na rozdíl od otce, který hrál v době ještě
  salonního statického pingpongu, kdy muži hráli v dlouhých kalhotách a pečlivě
  upravení, Milan představoval hru již s charakterem fyzicky náročného sportu. Od 11 let
  hrál za tehdy nejslavnější československý klub pražskou Spartu. Evropě dal o sobě
  vědět již ve 14 letech, kdy získal bronz na setkání evropské mládeže v Maďarsku.
  Následovaly další úspěchy, které přispěly k naprosté převaze tohoto sportu v životě
  Milana. V juniorské kategorii vyhrával co se dalo, získal místo v reprezentačním týmu a
  v domácí soutěži hrál za slavnou Spartu. Do této doby byl zároveň aktivním
  fotbalovým hráčem. I v tomto odvětví Milan vynikal a dostával lákavé nabídky
  z různých klubů.
  Po mistrovství světa v roce 1971 v Japonsku se kvalifikoval mezi nejlepších 12
  evropských hráčů a mohl startovat na prestižních turnajích TOP 12. Dvakrát tyto turnaje
  vyhrál a třikrát skončil druhý. Nejúspěšnějším rokem se stal rok 1974, kdy získal
  konečně své první velké zlato na mistrovství Evropy. Další dvě zlaté medaile získal
  ve čtyřhře na ME 1978 a ve smíšené čtyřhře roku 1980. V jednotlivcích ho provázela
  smůla a úspěch z roku 1974 se mu už nepodařilo zopakovat. Roku 1983 se rozloučil
  s reprezentací kvůli přestupu do německého klubu, ale roku 1985 se vrátil a stal se
  vícemistrem světa ve čtyrhře s Jindrou Panským.
  (Slobodzian, 2005)
  Styl a charakteristika hry
  Milan Orlowski nepatří mezi klasické ofenzivní hráče, ale spíše do kategorie
  útočníků s materiálem. Na rozdíl od většiny klasických útočníků měl na backhandové
  straně pálky potah sendvič, prakticky nehrál backhandový topspin. Jeho hra byla
  53
  fyzicky náročná, používal tvrdé přesné forhandy a drajvy. Milan byl atletický typ,
  s vysokou fyzickou kondicí, velkou silou a houževnatostí. Vynikal svou bojovností,
  pevnou vůlí a trpělivostí trénovat. Stolní tenis hrál s chutí, byl vzorným hráčem
  s tréninkovou a herní morálkou, hrál vždy v duchu fair play.
  (Slobodzian, 2005)
  Jindřich Panský (29.7.1960) Jindřich Panský začínal hrát za Lokomotivu Plzeň ve svém rodném městě. V 15 letech, kdy se již stal přeborníkem dvouhry mužů, začal dojíždět trénovat do Prahy s reprezentačním mužstvem, ale růst jeho kariéry si o pár let později vyžádal zůstat v Praze nastálo. Po přestupu do pražské Slávie VŠ se ihned stal jedničkou týmu. Získal 8 medailí na juniorských mistrovství Evropy, z nichž nejcennější je zlatá z Barcelony roku 1978. První medaili ze světového šampionátu si přivezl z Koreje roku 1979, a to bronz za soutěž družstev spolu s Orlowskim a Dvořáčkem. Roku 1985, kdy se Orlowski vrátil k reprezentaci, spolu vybojovali stříbro ve dvouhře na MS Goteborgu. Stejně stříbrný byl na tomto MS Panský ve smíšené čtyrhře s Marií Hrachovou. Jako nejlepší evropský mix spolu získali celkem 5 medailí, z nichž jedinou zlatou vybojovali na ME v Praze roku 1986. Jméno Panský je spojováno spíše s titulem skvělého deblisty, ale musíme zmínit i jeho singlové úspěchy. Celkem pětkrát se dostal mezi nejlepší evropské hráče na turnaj TOP 12 a dvakrát skončil druhý. Jako hráč nezískal však žádný titul v družstvech. Tuto mrzutost si vynahradil až jako trenér, kdy v sezoně 2003/2004 dovedl svůj tým SF SKK El Niňo Praha k vítězství v české extralize. (Slobodzian, 2005) Styl a charakteristika hry Panský patří mezi ofenzivní hráče. Jako hráč malé postavy se mrštně pohyboval za stolem a vynikal útočnými topspiny z obou stran. Byl to velice šikovný hráč s citem pro míček a se zdravou ctižádostivostí. Mluví se o něm především jako o skvělém deblistovi, kde s Orlowskim a Hrachovou zaznamenával největší úspěchy. Že se jedná o hravý typ a hráče, který žil tímto sportem a má stolní tenis stále nesmírně rád, svědčí jeho aktivní činnost dodnes. Jeho světoznámé exhibice s Milanem Orlowskim propagují stolní tenis po celém světě. (Slobodzian, 2005) 54 Josef Dvořáček (20.3.1952)
  Tento hráč pochází z Moravských Budějovic, kde začínal po vzoru rodičů se
  stolním tenisem i velkým tenisem na antukových kurtech. Menší míček naštěstí dostal
  přednost a svou závodní kariéru odstartoval za Dynamo Jihlava, které ale po základní
  škole vyměnil za lepší podmínky v Praze, kde začal hrát 1. ligu za Stadion Žižkov. Po
  roce v Žižkově přestoupil do Sparty a začal sbírat medaile v juniorských kategoriích.
  Roku 1971 začal hrát za Baník Ostrava, kterému značně pomohl k postupu do extraligy.
  Na MS 1973 v Sarajevu získal bronz s Alicí Grofovou ve smíšené čtyrhře, ale ve
  dvouhře zatím nedosáhl většího mezinárodního úspěchu a musel čelit časté kritice. Na
  konci 70.let se začalo Dvořáčkovi více dařit a roku 1979 získal na MS v Koreji
  s Panským a Orlovským bronz. Zde hrál Dvořáček skvělý útočný pingpong a rázem se
  mu začalo více věřit. Roku 1980 suverénně postoupil do finále ME v Bernu, kde prohrál
  především vinou „trávového“ potahu Angličana Hiltona. Další úspěch zaznamenal roku
  1982 s Panským a Orlovským na ME v Budapešti stříbrnou medailí. Svou kariéru
  ukončil roku 1984 bronzem v družstvech na ME v Moskvě.
  (Slobodzian, 2005)
  Styl a charakteristika hry
  Josef Dvořáček byl hráč robustnější postavy a jeho styl se stával častým terčem
  kritiky. Byla mu vytýkána špatná pohyblivost, neekonomický, nemoderní styl, malá
  rychlost a důraz. Patřil mezi útočné hráče s ojedinělým stylem. Své oboustranné
  topspiny hrál ze střední vzdálenosti za stolem a občas překvapil i prudkým drajvem.
  Současně i v době své největší slávy hrál krajský přebor ve velkém tenise, což se možná
  odráželo v jeho osobitém stylu dál za stolem.
  (Slobodzian, 2005)
  Ilona Uhlíková-Voštová (9.4.1954) Rodačku z plzeňského kraje přivedli ke sportu rodiče, kteří se jí od mládí aktivně věnovali a svůj život podřizovali talentované dceři. Svoji první mistrovskou soutěž začala hrát za Karlovy Vary a později za Stadion Žižkov, což znamenalo stěhování se do Prahy za kvalitnějšími hracími podmínkami, ale na úkor podmínek bydlení. Už ve 12 letech mohla konkurovat dospělým, ale tehdejší pravidlo jí ještě nepovolovalo hrát soutěže dospělých. Za Start Praha VD hrála nejvyšší soutěž, víc pro ni však znamenala 55 účast v reprezentaci. Dočkala se roku 1968 na ME v Lyonu, kde jako nejmladší účastnice mistrovství senzačně vyhrála a našemu družstvu pomohla ke třetímu místu. Poté se stala několikanásobnou juniorskou mistryní Evropy. Roku 1971 přestoupila do Vlašimi, kde si založila rodinu, ale hned po narození dcery se vrátila do špičky stolního tenisu. Na ME v Praze 1976 získala s reprezentačním družstvem bronz a s Milanem Orlovským stříbro v mixu, které si na mistrovství Evropy v Bernu 1980 vynahradili zlatem. Voštová, ač na sklonku své kariéry, získala na tomto mistrovství ještě bronz ve dvouhře. Reprezentační kariéru ukončila mistrovstvím Evropy v Budapešti 1982. Poté ji lákala možnost zahrát si německou bundesligu. Tuto nabídku musela však odmítnout kvůli nesouhlasu vedení našeho svazu, které jí oplácelo zřejmě její často otevřená slova na adresu funkcionářů. O pár let později, a to již ve svých padesáti letech, přeci jen hrála v Německu a patřila k nejlepším hráčkám bavorské ligy. (Slobodzian, 2005) Styl a charakteristika hry Už od mládí měla Ilona bleskurychlou ruku a soupeřky porážela hlavně prudkými drajvy ze všech stran. V této době už si mnoho hráčů osvojovalo japonské topspiny, ale ženy zatím tyto údery nepoužívaly. Obyčejnou pálku s gumovým potahem vyměnila brzy za potah „sendvič“, což ji řadí mezi útočníky s materiálem na jedné straně pálky, podobně jako Milan Orlowski. Za stolem působila klidně, sebevědomě a bez nervů. I v koncovkách chodila nebojácně do útočných prudkých, rychlých drajvů a závěrečných smečí, jimiž často ukončovala zápas. Sama po letech přiznávala, že ta nebojácnost byla věkem. Mezinárodní turnaje začala vyhrávat již ve 14 letech, kdy si pořádně neuvědomovala své šance a nepřemýšlela dopředu o vítězství, prostě do soupeřky šla vždy zostra naplno, s cílem porazit ji. (Slobodzian, 2005) Alice Chladeková – Grofová (2.4.1952)
  Alice se narodila na Slovensku a s pingpongem začala v osmi letech. Patří mezi
  nejúspěšnější reprezentantky československého stolního tenisu. Už jako patnáctiletá
  začala sbírat medaile na ME juniorů a své sbírky medailí rozšiřovala i na ME a MS
  seniorů. Nejcennějším úspěchem je stříbro ve dvouhře žen na MS v Sarajevu roku 1973.
  Z MS se může pochlubit ještě třemi bronzovými medailemi: s Dvořáčkem v mixu roku
  56
  1973, s družstvem žen roku 1969 a 1971. V polovině roku 1972 postihly Grofovou
  zdravotní problémy, kvůli kterým musela na čas přestat trénovat a závodit. Po návratu
  trenéři upravili její hru nalepením antitopspinového potahu na backhandovou stranu.
  Stala se jedinou hráčkou s útočným stylem hry a s obranným potahem na backhandové
  straně. Alici oproti jiným hráčkám v reprezentaci chyběla natrénovanost a kondiční
  příprava. Nemohla se plně stolnímu tenisu věnovat. Se studiem na FTVS UK v Praze
  šlo jen těžko sladit vícefázové denní tréninky.
  (Slobodzian, 2005)
  Styl a charakteristika hry
  Zpočátku patřila mezi útočnice s moderním stylem hry. Vynikala topspinovou
  technikou, forhandovými drajvy, kvalitní a taktickou hrou. Patřila také k výborným
  deblistkám. Po herní pomlce ji trenér doporučil hru s antitopspinovým potahem na
  backhandu a softovým na forhandu. Nadále hrála útočnou hru s občasným zpomalením
  backhandem, a i tak dosahovala skvělých výsledků.
  Ivan Andreadis (27.3.1924 – 27.10.1992)
  Andreadis patří ke generaci hráčů, do jejichž kariéry zasáhla válka a obdobím
  jejich slávy jsou hlavně padesátá léta. Těsně před válkou v 15 letech vyhrál domácí
  mistrovství ČSR v Praze a ihned po válce tento titul obhájil. Zajímavostí je, že jeho
  první a poslední titul mistra ČSR dělilo 24 let. Jeho prvním a hned vítězným
  mistrovstvím v reprezentaci bylo MS 1947 v Paříži. Získal celkem 9 zlatých medailí, ale
  vždy jako člen družstva nebo ve čtyrhře. V singlu se mu nikdy nepodařilo k vysněnému
  titulu dojít. I přesto se může pyšnit cenným titulem. Byl vyhlášen nejtechničtějším
  hráčem světa a říkalo se, že má „ruce od Pánaboha“. Po skončení kariéry se stal
  novinářem deníku Československý sport a trenérem reprezentačního družstva žen
  v letech 1965 – 1970.
  (Slobodzian, 2005)
  57
  Styl a charakteristika hry
  Jednalo se o vysoce technického hráče s širokým repertoárem úderů. Jeho
  zpočátku převážně obranný styl byl ovlivněn také materiálovými možnostmi. Tehdy
  ještě neexistovaly houbové potahy, tudíž topspiny a rotované údery byly neznámou.
  Jeho styl připomínal pinkání spíše na výdrž, vynikal silným čopem, který se i v době
  topspinů jen těžko překonával. Díky své šikovnosti se později na sklonku své kariéry
  ještě stačil rychle naučit technice topspinových úderů, které houbový potah umožňoval.
  (Slobodzian, 2005)
  58
  7 Tabulkové porovnání herního materiálu hráčů Jihočeského kraje
  Tab. č.9 Druhy potahů na pálce u první třicítky hráčů Jihočeského kraje podle žebříčku
  mužů za sezónu 1985-86
  Pořadí Jméno Oddíl 1.strana pálky 2.strana pálky
  1 Pacner Martin
  Spartak
  Pelhřimov obranný soft tráva
  2 Zajíček Pavel VTJ Písek útočný soft útočný soft
  3 Pacner Michal
  Spartak
  Pelhřimov útočný soft útočný soft
  4 Konrád Peter VTJ Písek útočný soft útočný soft
  5 Truhlář František Škoda ČB útočný soft útočný soft
  6 Sys Radek VTJ Písek útočný soft útočný soft
  7 Hlaváček Daniel Škoda ČB útočný soft útočný soft
  8 Bílek Zdeněk VTJ Písek útočný soft útočný soft
  9
  Steinbauer
  Zdeněk Škoda ČB útočný soft útočný soft
  10
  Ujjobbagy
  František VTJ Písek útočný soft útočný soft
  11 Urbanczyk Jiří VTJ Písek útočný soft útočný soft
  12
  Zatloukal
  Miroslav VTJ Písek útočný soft útočný soft
  13 Cibulya Ladislav VTJ Písek obranný soft tráva
  14 Witassek Walter VTJ Písek útočný soft útočný soft
  15 Pražák Arnošt Škoda ČB obranný soft tráva
  16 Korbel Jan Motor ČB obranný soft tráva
  17 Král Vladimír
  Spartak
  Pelhřimov útočný soft útočný soft
  18
  Martenek
  Vladimír JItex Písek útočný soft útočný soft
  19
  Řežáb Miroslav
  ml. Škoda ČB útočný soft útočný soft
  59
  20 Kocur Rostislav VTJ Písek útočný soft útočný soft
  21-30 Hornych Jiří Motor ČB útočný soft útočný soft
  21-30 Jareš Oldřich Motor ČB útočný soft útočný soft
  21-30 Kárník Pavel Škoda ČB útočný soft útočný soft
  21-30 Konečný Jiří VTJ Písek útočný soft útočný soft
  21-30 Krenželák Anton VTJ Písek útočný soft útočný soft
  21-30 Nitrianský Igor Motor ČB útočný soft útočný soft
  21-30 Pacner Robert
  Spartak
  Pelhřimov útočný soft útočný soft
  21-30 Sechovec Vít VS Tábor útočný soft útočný soft
  21-30 Štícha Karel Škoda ČB útočný soft útočný soft
  21-30 Řáha Vladimír VTJ Písek útočný soft útočný soft
  60
  Tab. č.10 Druhy potahů na pálce u první třicítky hráčů Jihočeského kraje podle žebříčku
  mužů za sezónu 2007 – 2008
  Pořad
  í Jméno Oddíl 1.strana pálky 2.strana pálky
  1 Vávra Michal zahraničí útočný soft útočný soft
  2 Janda Jan ČB Pedagog ČB útočný soft útočný soft
  3 Kašparů Jakub PT Prachatice útočný soft útočný soft
  4 Leština Petr zahraničí útočný soft útočný soft
  5 Šimoník David PT Prachatice útočný soft útočný soft
  6
  Zaunmüller
  Milan PT Prachatice útočný soft útočný soft
  7 Němec Miroslav PT Prachatice útočný soft útočný soft
  8 Kaštánek Petr PT Prachatice útočný soft útočný soft
  9 Duspiva Jan ST Blatná útočný soft útočný soft
  10 Krahulec Jiří
  ST ČZ
  Strakonice útočný soft útočný soft
  11 Calta David ST So Vodňany útočný soft útočný soft
  12 Krahulec Petr
  ST ČZ
  Strakonice útočný soft útočný soft
  13 Bakalář Daniel CB Pedagog ČB útočný soft útočný soft
  14 Houška Michal CB Pedagog ČB útočný soft útočný soft
  15
  Matějka
  Jaroslav CB Pedagog ČB útočný soft útočný soft
  16 Borovka Tomáš ST So Vodňany útočný soft sandwich
  17 Krlín Pavel zahraničí útočný soft útočný soft
  18 Válka Jan CB Orel ČB útočný soft útočný soft
  19 Hanus Martin zahraničí útočný soft sandwich
  20 Smola Igor zahraničí útočný soft tráva
  21-30 Alexa Jiří TA Bechyně obranný soft antitopspin
  61
  21-30 Broulim Luboš zahraničí útočný soft útočný soft
  21-30 Forman Pavel TA Soběslav obranný soft tráva
  21-30 Hornych Pavel zahraničí útočný soft útočný soft
  21-30 Jungvirt Josef
  ST ČZ
  Strakonice útočný soft útočný soft
  21-30 Korbel Jan zahraničí obranný soft tráva
  21-30 Leština Jiří TA Soběslav útočný soft útočný soft
  21-30 Mistr Michal PT Prachatice útočný soft útočný soft
  21-30 Staněk Petr CB So ČB útočný soft útočný soft
  21-30 Urban Karel zahraničí útočný soft útočný soft
  Porovnání tabulek
  Při porovnání tabulek, které nám ukazují druhy potahů na pálkách hráčů první
  třicítky Jihočeského kraje v letech 1986 a 2008, vidíme jasný kvalitativní posun hráčů s
  útočnými potahy. V roce 1986 dokonce jihočeskému žebříčku vévodil klasický obranář
  Martin Pacner, ale to lze spíše přičíst výjimečné zarputilosti tohoto dlouholetého
  ligového hráče Pelhřimova, který se po mnoho let dokázal bránit nástupu mladých
  útočníků. Ale přesto vidíme, že obranná „tráva“ byla na pálkách 4 hráčů z první
  šestnáctky, tedy ještě každý čtvrtý hráč úspěšně využíval záludnosti tohoto potahu.
  V první třicítce žebříčku z roku 2008 sice také najdeme 3 hráče s „trávou“, ale
  pohybují se vesměs až ve třetí desítce. První patnáctku hráčů přímo ovládají hráči
  s agresivním útočným pojetím hry, které jim umožňují extrémně rychlé softové potahy
  v kombinaci s nejrychlejšími prkny současného trhu. Pro zajímavost přikládám i
  tabulku s přehledem druhů potahů na pálkách žen v současném žebříčku Jihočeského
  kraje. Ač kvalita ženského stolního tenisu v jižních Čechách za muži silně pokulhává, je
  patrné, že materiálové složení je naprosto obdobné jako u mužů.
  62
  Tab. č.11 Druh potahů na pálce – ženy Jihočeského kraje podle žebříčku za rok 2008
  Pořadí Jméno Oddíl
  1.strana pálky 2.strana pálky
  1 Blašková Dagmar Prachatice útočný soft útočný soft
  2 Růžičková Lucie Kaplice A útočný soft útočný soft
  3 Havlíčková Helena Borovany A útočný soft útočný soft
  4 Tenglová Vendula Orel ČB A útočný soft útočný soft
  5 Kratochvílová Miroslava Kaplice A útočný soft útočný soft
  6 Frolíková Yvona Borovany A útočný soft útočný soft
  7 Vaverová Hana VS Tábor A útočný soft útočný soft
  8 Mikolášková Monika Bechyně A útočný soft útočný soft
  9 Volavková Kateřina Kaplice A útočný soft útočný soft
  10 Truhlářová Helena VS Tábor A obranný soft tráva
  11-15 Frolíková Ivana Bechyně A obranný soft obranný soft
  11-15 Mikolášková Martina Bechyně A soft soft
  11-15 Špetová Lydie Kovářov A obranný soft tráva
  11-15 Tenglová Eliška Orel ČB A soft soft
  11-15 Tenglová Jaroslava Orel ČB A obranný soft tráva
  16-21 Kolorosová Alžběta Kovářov A soft soft
  16-21 Lemberková Martina VS Tábor A soft soft
  16-21 Máchalová Jitka Kovářov A soft soft
  16-21 Moravcová Lucie Týn A soft soft
  16-21 Moravcová Zuzana Týn A soft soft
  16-21 Skaláková Denisa Týn A soft soft
  4N Pereyaslevetsová Světlana Borovany A soft soft
  63
  5N Šejbová Radka Kovářov A soft soft
  8N Pulcová Ilona Kaplice A obranný soft tráva
  16-21N Procházková Tereza VS Tábor A soft soft
  16-21N Bílková Ivana VS Tábor A soft soft
  16-21N Růžičková Lenka Kovářov A soft soft
  16-21N Kratochvílová Martina Týn A soft soft
  64
  8 Závěr
  Základní cíl mé práce je obsažen částečně již v jejím názvu. Mou snahou bylo
  ukázat historické souvislosti mezi vývojem veškerého materiálu pro stolní tenis a
  rozvojem herních stylů v průběhu téměř stoleté historie tohoto sportu. Hlavní pozornost
  jsem zaměřila na vývoj v oblasti potahů pálky, neboť jej považuji za naprosto
  rozhodující. Proti tomuto prvku stolního tenisu zůstávají další materiální změny, jako je
  například kvalita dřeva nebo velikost míčků, přece jen méně významné. Při sledování
  tohoto vývoje jsem vycházela ze situace ve světovém a špičkovém československém
  stolním tenisu. Jelikož jsem sama aktivní hráčkou krajské úrovně, pokusila jsem se
  období posledních třiceti let zmapovat podrobněji v prostředí Jihočeského kraje.
  Výsledky mé práce tím nijak neztrácejí na objektivitě, neboť v současném globálním
  světě neexistuje rozdíl v přístupu nejširší sportovní veřejnosti k jakémukoli materiálu.
  Rozdíly ve výkonnosti hráčů se odvíjí od jejich tréninkové píle, fyzické kondici,
  možnostech kvalitní přípravy a sportovního talentu, ne od přístupu k materiálu, jenž by
  byl pouze pro vyvolené státy, oddíly nebo hráče. Na vzorku hráčů jednoho regionu si
  tak můžeme ukázat rozložení druhů materiálu, a tím i moderních trendů využívání
  různých herních stylů ve stolním tenisu vůbec.
  Samozřejmě si uvědomuji, že změny herního stylu ve stolním tenisu nesouvisely
  pouze s vývojem hráčského vybavení. Sport jako fenomén 20.století přinesl obrovský
  převrat v pojetí každé sportovní disciplíny. Při pohledu na historické černobílé záběry
  z počátků volejbalu, košíkové nebo i světově rozšířeného fotbalu nás okamžitě zarazí
  celkové nižší nasazení, pomalejší pohyb, menší důraz a agresivita proti dnešnímu pojetí.
  Totéž se týká i stolního tenisu. Moderní doba přinesla mnohem větší nároky na fyzickou
  přípravu hráčů, jejich rychlost a vytrvalost za stolem, agresivitu úderů. A stále se
  vyvíjející hráčský materiál je právě tím prvkem, který tyto nové trendy umožňuje a
  podporuje.
  65
  9 SEZNAM LITERATURY
  Bolardt, A. (1982). Tenis s pálkou. Praha: Olympia.
  Demetrovič, E.(1984). Stolný tenis. Bratislava: Šport.
  Donát, F., Šafařík, V. (2001). Pravidla stolního tenisu. Praha: Česká asociace stolního
  tenisu.
  Fourny, E. at al. (2003). Encyklopedie sportu. Svět sportu slovem i obrazem. Praha:
  Fortuna Print.
  Fulín, P. (1999). Zdokonalování herních činností hráčů. In: Stolní tenis. Praha: Česká
  asociace stolního tenisu, č. 1, s. 23-25.
  Hrnčiřík, J., Korbel, P. (2008). Jak si vybrat dřevo a potahy. In: Vše na stolní tenis
  katalog. Praha: STEN marketing, s. 10-35.
  Hýbner, J.(2002). Stolní tenis. Praha: Grada.
  Chrástka, M. (2007). Metody pedagogického výzkumu. Praha: Grada.
  Klaus, J. Soukromý archiv. Žebříčky mužů a žen Jihočeského kraje (1985).
  Kronika oddílu stolního tenisu TJ JISKRA Bechyně.
  Kronika oddílu stolního tenisu TJ VS Tábor.
  Masáček, J.(2008). Žebříčky mužů a žen Jihočeského kraje. In: Zprávy STK 2007-2008.
  České Budějovice: Krajský svaz stolního tenisu.
  Masák, J. (2008). Nový způsob lepení. In: Stolní tenis. Praha: Česká stolnětenisová
  s.r.o., č.7-8, s.4-5.
  Nekvasil, J., Piwetz, H. (1940). Stolní tenis a jeho svět. Praha: Český svaz stolního
  tenisu.
  Ploc, M. (2004). Studie základních somatických charakteristik hráčů stolního tenisu a
  materiálního vybavení a jejich závislosti na vybraných faktorech. Diplomová práce.
  Praha: Fakulta tělesné výchovy a sportu.
  Pražák, M. (1955). Stolní tenis. Praha: STN.
  Seemiller, D. (1996). Winning table tenis. [Champaign] : Human Kinetice.
  Skalková J. at al. (1983). Úvod do metodologie a metod pedagogického výzkumu. Praha:
  SPN.
  Slobodzian, V.(2005). 80 let československého stolního tenisu. Praha: Spozia
  Stádník, J. (2008). Prkna & potahy. In: Sport stad – klim. Chomutov: Stádník, s. 10-22.
  66
  Zálewský, F. (2009). Topspin. In: Stolní tenis. Praha: Česká stolnětenisová s.r.o., č.3,
  s.1-16.
  Zálewský, F. (1999). Větší míček na spadnutí. In: Stolní tenis. Praha: Česká asociace
  stolního tenisu, č. 5, s. 13.
  Internet:
  http://www.obec-lukov.cz/tj/stolni-tenis/clanek-podrobna-historie-stolniho-tenisu.html
  http://www.ping-pong.xf.cz/
  http://vitalityslezsko.cz/files/Image/stul_na_ping-pong.png
  http://cs.wikipedia.org/wiki/Petr_Korbel
  http://cs.wikipedia.org/wiki/Mezinárodní federace stolního tenisu

Zdroj: chrome-extension://efaidnbmnnnibpcajpcglclefindmkaj/https://theses.cz/id/zk0zoz/downloadPraceContent_adipIdno_9930