oddíly: lední hokej, nohejbal, stolní tenis, volejbal, všestrannost

Hra s trávou díl 5. a 6.

MODERNÍ DEFENZIVA

 

CHARAKTERISTIKA STYLU

JAKÉ POTAHY

Ti, kteří hrají silný a agresivní čop, také známý jako “moderní defenziva”, jsou také schopni, stejně tak jako klasičtí obranáři hrát stylem “ZEĎ”, ale když je to jen trochu možné, velmi rádi používají různé varianty čopu a nárazu s různou úrovní rotace a snaží se tak soupeře dostat do potíží. S tímto stylem je spojena větší míra rizika než u klasické obrany. Moderní obranář má také větší šanci zahrát španý return. Pokud ho přímo nezkazí, tak soupeř tím získává možnost útoku ze “třetího míče”.Pozice moderního obranáře za stolem je velmi variabilní a závisí především natom, jestl je zrovna v defenzivě, nebo se pokuší i o útok.
Moderní obranáři používají dlouhou trá- vu (long pimples), která jim umožňuje hrát silné čopy s mnoha obměnami s poměrně dobrou kontrolou. Změnou rotace míčů jsou schopni donutit soupeře k chybám stejně dobře, jako klasicčtí ob- ranáři, ale jsou schopni také zahrát útočný úder, většinou druhou stranou pálky. Obecně si více připravují šance na útok když stojí blízko u stolu. Zkoušejí také útočit přímo s trávou (obvykle z backhandu). Otáčení pálky je používáno také, ale zdaleka ne tak často, jako v klasické obraně, forhend s normálním potahem je používán především k útoku, potahy na forhendu bývají dokonce přelepovány, tak jak to dělají klasičtí útočníci.

POŽADAVKY NA HRÁČE

ÚROVNĚ HRY

Moderní obranář musí být fit a v kondici.Musí být velice pohyblivý, což umožňuje rychlé přechody z obrany do protiútoku. K bodům potřebuje více příležitostí, neb více riskuje než klasický obranář. Schopnost otáčet pálku je výhodou, ale není nutností tak, jako pro klasického obranáře. Je třeba také dobře ovládat servis a return z důvodu získání výhody při třetím míči. Buď přímo zaútočit, nebo donutit soupeře k útoku do vlastní trávy. 

Moderní obranáři jsou k vidění na všech úrovních s vyjímkou té nejvyšší. Častěji se nacházejí na úrovni středně pokročilých hráčů, kde mohou s úspěchem používat výhody trávy a soupeři na této
úrovni ještě stále mívají problémy s tímto potahem. Jakmile “travičkář” postoupí na vyšší úroveň, bude potřebovat velkou míru schopnosti “skrýt” úder (klamavé pohyby s pálkou a tělem), dále ještě vyšší tělesnou kondici a jistý útok druhou stranou pálky. Na současné pro- fesionální stolnětenisové scéně je moderních obranářú jen pár, všichni mají vynikající fyzickou kondici, přelepují útočnou stranu pálky a z forhendové strany jsou velice nebezpeční útočníci.

BLOKAŘ

CHARAKTERISTIKA STYLU

JAKÉ POTAHY

Blokař se snaží za každou cenu zůstat u stolu a měnit rychlost a spin míčů s cílem vyvést soupeře z tempa a rytmu a získávat tak příležitosti k útoku. Agresivní blokaři hledají příležitosti k útoku jakmile je to jen trochu možné, zatímco více defenzivní blokaři jsou spokojeni s tím, když donutí soupeře k jeho vlastním chybám. Každopádně je obecně platné, že blokař hraje těsně za stolem a jeho hlavní zbraní je blok, změna spinu a rychlosti míčů a tím nutí soupeře k vlastním chybám nebo k nahrávce na případný protiútok.
Agresivní blokař hraje většinou s long pimples, neboť tento potah má velkou schopnost absorbovat energii a spin míčků při soupeřově útoku. I silný útok soupeře je možno vracet s poměrně dobrou kontrolou a navíc soupeř má mnohdy hodně starostí s následným úderem, nemluvě o pokračování útoku. Tráva bývá také používána k tomu, aby soupeř nesprávně přečetl spin a rychlost míče, chybně ho odehrál a tím připravil příležitost pro útok normálním potahem (většinou forhend).
Defenzivní blokaři také používají dlouhou trávu k pochytání útoků soupeře a snaží se změnou spinu a rychlosti míčů přimět soupeře chybovat raději, než aby sami útočili. Tráva je zde tedy používána především k tomu, aby vyvedla soupeře z tempa a rytmu hry a přinutila ho k jeho vlastním chybám.

POŽADAVKY NA HRÁČE

ÚROVNĚ HRY

Blokař musí mít především vynikající reflexy a rychlost reakce. Dobrý servis a re-turn je vždy výhodou. Nesmí se nechat odtlačit od stolu a nesmí se zaleknout hráče, který je vyloženě tvrdým útočníkem. To vyžaduje psychickou odolnost a víru ve vlastní zůsob hry. Je třeba také umět rychle číst hru a umět využívat pří ležitosti k útoku. Tím, že hráč stojí těsně u stolu má na údery méně času, tedy zcela zásadní je rychlost reakce, reflexy a předvídání herních situací.

 

 

Blokaři se vyskytují obvykle na úrovni
začátečníkú až středně pokročilých, kde
mohou narážet na méně šikovné hráče. Na vyšších úrovních se blokaři vyskytují již zřídka, neboť útočné údery na této úrovni jsou již velmi silné a rychlé a hlavně hráči na této úrovni již dokáží zahrát mnoho silných a rychlých útočných úderů za sebou a vynutit si tak tlak a následně chybu ve hře blokaře. Blokaři se již delší dobu nenancházejí na profesionální úrovni, neboť současné materiály a nemožnost mít obě strany pálky stejně barevné (tak, jak tomu bylo v minulosti) přináší velké výhody útočníkům. Asi poslední blokařem, hráčem na profesionální úrovni byl Hong Kong, který byl v roce 1985 na pátém místě ve světovém žebříčku a ve stejném roce se dostal do semifinále na mistrovství světa.

 

 

Tento článek byl převzat ze stránek www.rekaberounka.cz (autorem je Ivan Hynek)

pošli tento text dál


přidat komentář